čas

Po cestě nikam se pozvolna touláš
v spletitých chodbách mysli jsi sám
z pramenů znalostí napít si troufáš
v touze i bolesti přichází k vám.

Všemocný čas jenž zastavit nejde
v toku běh soukolí rozemílá
život co pod rukou zoufalství sejde
mysl jak brána se uzavírá.

Z lůna je dítě a z dítěte stařec
vrásky se rozpadnou v nicotný prach
duši ti rozerve věčnosti dravec
na pláních vzdálených skrývá se strach.

Přichází poutník v přetěžkém zmaru
počítá vteřiny věčného bytí
minuty smutku a hodiny žalu
bez konce v pustině trpkého žití.

Uzavřen ve věži bezmezných tužeb
jak písek v hodinách sype se svět
v předivech času bezcitných služeb
podléhá prázdnotě palčivých vět.

Ručičky prokletí opačným směrem
jdou v lesku zrcadel zapomnění
osud se zapíše krvavým perem
v bezesném nehybném uvěznění.

Bludný kruh myšlenek otvírá náruč
znaveným pohledem obejmeš hrob
čas se ti uzavřel ve slitou obruč
tělo své odevzdáš do jícnu zlob.