Vyznani smrti

Podzimním deštěm k zemi se snáším
polibek smrti mi zahalí tvář
pod černým sluncem jsem voláním ptačím
hříchem jenž bez viny zaplašit stačím
v zahradě mrtvých mám svou svatozář.

Jsi mlha co klesá s mizícím životem
opojný opar co nedává spát
dech který zmírá a chvěje se mihotem
srdcí jenž vpletla se vzájemným třepotem
v příslibu zhouby, tak proč že se bát?

Přijď smrti ke mě blíž přijmu tvou náruč
v žití jen tíží mě břemeno smutku
duši mou z karmínu s osudem rozluč
jediná buď pro mě v slzách mě nauč
jak skončit trápení bez prázdných skutků.

Skrýváš se ve snech a tichá jsi v noci
přijmu tě s posledním východem slunce
vyroň své slzy jsou pokorou moci
zažehnej bolest ve zmučeném srdci
přijď smrti v samotě dej mi své ruce.

Vyhledám noc a doufám v tvou lásku
v lehkosti obejmi mé choré tělo
vidiny v trýznění prohloubí vrásku
bez světla prozření duši dám v sázku
v tvých dlaních bez citu složím své čelo.

Tak jenom přistup a uhas můj plamen
bez víry v život jen temnotou bloudím
zlou noční můrou jsem ve snění sražen
do stínů stmívání v bolesti vtažen
přijď ke mě v rozbřesku v tobě se schoulím.

Pod rukou osudu smutek se mění
v chladný třes zimy, svět propuká v pláč
je jenom pro tebe v úbytku bdění
do rukou tvých vkládám života chvění
přijď smrti zabal mě v bezesný fáč.