Čekám...

Čekám, až mě na zem pustíš,
čekám, kdy mě uškrtíš,
čekám na den, kdy zase zkusíš ohrozit můj život,
už se těším, až zase budu utíkat přes plot.

Už nedokážu stát na nohou,
když je násilí ukryté, tak mi lidé nikdy nepomohou,
budu muset vzít rozum do hrsti,
postavit se ti čelem a zatnout pěsti.

Vím, že se mi budeš snažit ublížit,
ale já se musím zachránit,
musím se vymanit z tvého terorizování,
už to nevydržím, pomalu mě to zabíjí.

Když nejsem ve tvé blízkosti, cvičím a dávám si do těla,
abych ti to vrátila,
abych tě taky zvedla do vzduchu a přitom tě škrtila,
a pak jako nicku jen tak na zem pustila.

Pořád se s tebou stýkám, abys nic netušil,
určitě bys mě zase pěkně zbil,
ale těším se na to překvápko, až dostaneš po tlamě,
za všechny holky přede mnou, ale hlavně za mě.

Donutil jsi mě tvým chováním, řezat do sebe,
ty určitě nepůjdeš do nebe,
ze začátku jsem si říkala, že jsem špatná já,
ale pak mi došlo, že pro tebe nejsem vůbec dobrá .

Změnila jsem se kvůli tobě,
ale teď si přeji, abys ležel v hrobě,
mlátit holky, o jsi vážně silný muž,
mám chuť vzít na tebe nůž.

Ale neudělám to, nejsem jako ty,
už brzo ukončím naše společné dny,
zbiju tě do krve a pak odejdu navždy,
donutil jsi mě, abych si myslela, že na mě jsou jenom chyby.

Byla to lež, já jsem pro tebe moc dokonalá,
bože já jsem byla vážně praštěná,
jak jsme se dohromady vůbec mohli dát,
vždyť si mě neměl vůbec rád.

Pořád jsi mi lhal a mlátil mě,
doufám, že tě spravedlnost potrestá ty svině,
a když to neudělá spravedlnost, bude to smrt jednoho dne,
až ti vše vrátím, budu se cítit výjimečně.

Budu končit,
půjdu zase cvičit,
musím na tebe být připravená,
jdu cvičit, i když už jsem unavená.