Cesta bez návratu

Zápěstí od krve,
jedna z cest jak nedostat se do nebe,
ale hezky rovnou do pekla,
kéž by už ta krev netekla.

Chtěla bych to zastavit, pomozte mi někdo,
s každým říznutím padám na dno,
už vím, že žiletka je zlo,
vám všem je to asi jedno.

Proč mi nikdo nepodáte pomocnou ruku,
copak nevidíte, že jsem ve stresu,
copak nevidíte, že žiju ve strachu,
prosím pomoc, chci se ještě vrátit domu.

Cesta kterou teď jdu,
je cestou bez návratu,
na téhle cestě je konec a tím koncem smrt je,
prosím pomoc, vraťte mi pocit naděje.

Dejte mi důvod, proč žít,
ještě nechci umřít,
prosím pomoc, já chci změnu,
sama se z toho nedostanu.

Když vítr fouká, ruka mě pálí,
strašně to bolí,
nevnímám, všechno jakoby bylo v dáli,
hlavou mi zní jen hlasy všech, kteří se tomuhle smáli.

Nevěřili jste mi,
ublížili jste mi... zrůdy,
to kvůli vám jsem se stalo slabou a začala se řezat,
a ten se snažím být silná a nějak s tím přestat.

Jenže je to těžké, nezvládám to ani trochu,
už jen čekám, za jak dlouho ulehnu do hrobu,
hrobař je připravený s lopatou,
kde jsou ti, co slibovali, že mi pomohou?

Asi doma u telky,
neslyší mé bolestné výkřiky,
neslyší mé volání o pomoc,
nejspíš toho mají vážně moc.

Pomoc prosím, přijďte mi někdo dokázat,
že tenhle svět ještě můžu milovat,
že se ještě vzchopit můžu,
prosím pomozte mi dřív, než vážně umřu...