Chlad a zima

Lidé chodí světem,
zápasí se životem,
v srdcích chlad a zima,
led se skrývá za očima.

Míjí se navzájem a odvracejí zraky,
zda je to ignorací nebo strachy,
každý jak list ve větru,
letí do neznáma nezávisle na věku.

Každý jako kapka vody,
vypaří se, a poté znovu spadne k zemi,
každý jako paprsek slunečního světla,
mizí když přichází tma.

Smutné a prázdné výrazy,
utajené srdeční úrazy,
tiché krátké věty,
všichni stejní jen s jinými světy.

Chodí jako zombie kolem své potravy,
touží po něčem, co neznají,
otroci jiných a prakticky sami sebe,
hlavu věčně svěšenou, už neznají nebe.

Putují svou cestou bez cíle,
jako putuje žiletka po žíle,
plahočí se někam daleko,
úsměv na tváři nosí jen tak naoko.

Smutek sžírá jim duši,
jako milovník sushi,
mozek zakrňuje, protože se nepoužívá,
a láska v hlubinách se ukrývá.

Život smysl postrádá,
odpovědi už nikdo nehledá,
každý jako němý černobílý film,
a nikdo neví co s tím.

Nikdo nepláče, nikdo se nesměje,
všichni jakoby něco dělali, ale nic se neděje,
lidé zbavení snů a naděje,
bloudí světem chtě nechtěje.

Chlad a zima všechno mrazí,
a nikoho to nemrzí,
všude padá sníh a závěje se tvoří,
svět zamrzá a všechno stojí.

Lidé uvízli na místě, nemohou se hnout,
řeky, rybníky i jezera už stihly zamrznout,
květiny spálil mráz a stromy přestali plodit ovoce,
snad někdo začne znovu věřit až přijde slunce.