Chladná jako led...

Jsem chladná jako led,
jsem člověk bez srdce,
nepřemýšlím moc nad věcmi, dělám je hned,
a nedochází mi, že narušuji cizí emoce.

Omlouvám se, mrzí mě to,
nechtěla jsem, aby kdokoliv komu jsem ublížila poznal dno,
nechtěla jsem, abyste cítili bolest a bezmoc,
ublížila jsem vám, když jsem vám chtěla pomoc.

Místo pomoci přišla rána,
odsoudila jsem vás na cestu do neznáma,
můj život není běh na dlouhou trať,
každý pocit uvnitř mě křičí... jsi ledová mrcha bez srdce, už se ztrať.

Chci abyste věděli, že je mi to líto hrozně moc,
trápím se tím každou noc,
mučí mě myšlenky,
tiše pláču do deky.

Snažím se vymyslet, jak to napravit,
jak vaše nakřáplé nebo už prasklé srdce opravit,
jenže mě nic nenapadá,
a to mě štve, protože vás mám moc ráda.

Vím, že vy mě nemáte rádi,
že už nechcete být ani kamarádi,
nedivím se vám,
jsem odporný člověk, co více říci mám.

Pochopím, když odejdete z mého života,
nezasloužím si štěstí,
možná to pro mě bude lepší,
možná mi pomůže samota...

Možná že jsem pro samotu byla zrozená,
možná že jsem z temnoty stvořená,
možná že jsem jako ta ledová královna,
chtěla jsem pomoci, ale spíš jsem škodila...

Mrzí mě to,
vím, že mi náleží peklo,
vím, že nepatřím do nebe,
budu trpět za každého z vás... i za sebe.