Já jsem Temnota

Říkej mi temnoto, mým pravým jménem,
říkej mi ďáble, protože jsem otrávená jedem,
nedívej se do mých temných očí,
nebo tvůj život skončí.

Je v nich tolik zla a špatných úmyslů,
zabíjím lidi pohledem, když po ulici jdu,
mrzí mě to, snažím se mít oči zavřené,
jenže to nejde, když cítím duše temné a zvrácené.

Probouzí se ve mně instinkty zabijácké,
povinnost mi velí pohltit všechny duše zlé,
jenže když otevřu oči,
vždy mi do cesty hodná duše skočí.

Proto se ukrývám zahalená tmou,
nikdo nechce mít nic společného s temnotou,
bojí se mě, dobře dělají,
já jsem totiž anděl zkázy, jsem spravedlnost, všichni se mě dočkají.

Nikdo mi neunikne, věřte mi,
svými činy a chováním jste si smlouvu smrti podepsali,
jste u mě v srdci zapsáni a poznačeni,
jste už jednou pro vždy ztraceni.

Až vás vtáhnu svým pohledem,
bude vám už lehká zem,
poté poznáte, že peklo existuje,
lidi si myslí že je vymyšlené, každý o něm vtipkuje.

Ale pak když zjistí pravdu, byl-li zlý,
už je příliš pozdě napravovat chyby,
i já ze začátku nevěřila,
ale vše se změnilo, když jsem cizí rukou zahynula.

V tu chvíli mě oslovil ďábel,
dal mi možnost znovu žít,
a teď je ze mě temný anděl,
co musí peklu navždy sloužit.

Je to práce jako každá jiná,
když ti jde o život, člověk si pak moc nevybírá,
kdybych měla možnost znovu volit,
neměnila bych to, takhle jsem se mohla těm šmejdům pomstít.

Užívala jsem si, když je spaloval můj pohled,
a tak jako oni před tím, jsem teď já měla nad situací dohled,
vůbec netušili co se to děje,
plazili se přede mnou bez naděje.

Smála jsem se,
protože jim patřilo skončit v pekle,
na ty vyděšené výrazy nikdy nezapomenu,
že jsem je zabila, tak toho vůbec nelituju.

Byla jsem nevinná dívka, které všechno vzali,
pěkně se na mě všichni vyřádili,
byla jsem v jejich moci,
nakonec jsem na zranění vykrvácela pozdě v noci.

Poslední co jsem viděla,
byli jejich obličeje,
ani s rodinou jsem se nerozloučila,
ještě teď, když si na to vzpomenu, se moje tělo chvěje.

Vybavuji si, jak matka brečela otci na rameno,
když našli moje tělo, skoro i poslední kapičky krve zbaveno,
potom se má matka zbláznila,
otec zemřel žalem, když se moje maminka zabila.

Neunesla to, protože mé vrahy nikdy nenašli,
byla tak zoufalá a zničená, že si hodila mašli,
můj tatínek zemřel pár dní po ní smutkem,
viděla jsem, jak mi před očima umřeli, slzy mi tekly proudem.

Proto mi nedělá tahle práce problém,
dobro musí zvítězit nad zlem,
říkáte si, vždyť ty jsi přeci temnota, patříš ke zlu,
jenže je to naopak, zabíjím ty zlé a napomáhám tak dobru.

Pracuji pro ďábla,
chce, abych mu přiváděla všechny svině světa,
dělám to ráda, je to spravedlivé,
nevadí mi, že v mé práci to nebude nikdy jiné.

Říkejte mi jak chcete,
mě ale nikdy neuniknete,
najdu si vás všude,
slibuji vám, že budete díky mě ležet v pekelném hrobě.

Musím už jít, práce volá,
jdu si pro dalšího vola,
musím ho pohltit navždycky,
aby trpěl za své hříchy....