Kráčím sama

I když nad hlavou mám mračna černá,
i když mě čeká cesta temná,
i když si mě nechal samotnou na poli stát,
já nemám důvod se bát.

I když sama kráčím po poli,
i když mě do chodidel píchá obilí,
i když si myslíš, že mě to zabíjí,
opak je pravdou příteli.

Necítím bolest, která by mi dokázala ublížit,
necítím se bez tebe opuštěná,
protože s tebou odešel i můj cit,
jsem dívka, která už nemůže být zlomená.

Nejsem smutná, že jsem tě nechala jít,
bylo tolik důvodů, proč tě nechat být,
tolik důvodů, proč sama zůstat,
tenhle okamžik musel stejně jednou nastat.

Možná to podle tebe byla chyba,
ale já jsem ráda, že už není žádné my dva,
myslel sis, že to bude navždy,
ale ještě teď slyším ty chladná slova, co mě vraždí.

Ještě teď mě bolí každá tvá lživá věta,
ani nevíš, jak ráda jsem tě pustila do světa,
jak se mi ulevilo, že sama budu,
že už nebudu se muset bát skrývat před ostatníma pravdu.

Pravdu o tom, jak jsem nešťastná byla,
o tom jak jsem ti byla ukradená,
o tom jak jsem si přála, abych už nežila,
o tom jaký jsi lhář a že na tebe nikdo vážně nemá.

O tom jak jsem ti dala své srdce, které si pomalu začal lámat,
o tom jak sis s city začal pohrávat,
jak si mě nechal padat k zemi a nepodal mi ruku,
o tom jak si zabil veškerou lásku.

Jak si mě nechal se topit,
o tom, jak jsem se rozhodla sama zachránit,
o tom, jak si mě donutil svým chováním myslet na sebevraždy,
o tom, proč jsem od tebe utekla navždy.

Kráčím sama bez tebe,
je mi úplně jedno, jak se ti teď povede,
kráčím sama a už se nevrátím nikdy,
už nedovolím sama sobě dělat stejné chyby.

Už nebudu sama sebe nutit trpět, už nikdy více,
už nikdy ti nesvěřím své srdce,
zhasla naše společná lásky svíce,
protože jsem jí sfoukla prudce.

Musela jsem se zachránit,
jinak by mě zabil můj vlastní cit,
a to jsem dopustit nechtěla,
už jsem na to neměla...

Kráčím sama,
pro tebe už navždy zůstanu nepoznána,
jsem sama na cestě své,
kráčím sama a pomalu mi dochází, že to vůbec není zlé.