Monstrum

Podívej se do mých očí, uvidíš zlo,
chytni mě za ruku a já tě stáhnu na dno,
říkej mi jak chceš, ale monstrum je mé jméno pravé,
teď ti sdělím něco, co pro mě není vůbec snadné.

Nejradši jsem sama,
ukrytá v lese pod hvězdama,
nepatřím do společnosti, jsem totiž stvůra,
místo srdce je v mé hrudi díra.

Mé ruce jsou pořezané a krev z nich teče,
snažila jsem se změnit svůj život,
ale před osudem nikdo neuteče,
a proto bych kolem sebe měla vystavět plot.

Mám chuť ubližovat sobě,
ale i jiným lidem, což je zlé,
všichni mě chtějí vidět v hrobě,
ale my stvůry nikdy nezemřeme.

Náš osud je spečetěný,
pro nás jiné cesty není,
po nocích se touláme,
ubližujeme a vraždíme.

I já už jsem monstrum bez srdce a bez citů,
už několikrát jsem se před tím snažila utéci,
už několikrát jsem se snažila zabíti,
ale nikdy to nevyšlo, pořád jsem stvůra bez soucitu.

Jsem něco jako temný anděl,
jsem mnohem horší nežli ďábel,
i ostatní monstra se mě bojí,
nikdo z vás neví, za co tenhle život stojí.

Avšak už jsem si zvykla, stačilo mi zabít jen pár lidí,
většina z vás se teď asi diví,
ale pro mě je to teď denní rutina,
už jen při mém pohledu dotyčný strachy umírá.

Ze začátku jsem to nechtěla,
hledala jsem cestu, kterou bych všechno změnila,
ale život mi udělal přes rozpočet čáru,
a já teď temným silám vládnu.

Jsem královnou temnoty,
po večerech mi vlci vyjí do noty,
po večerech, když jdu lesem chladným,
cestou, na které někoho o život opět připravím.

Na mých rukách denně ulpívá krev,
vím, že pomaličku měním tenhle svět,
ale jestli k lepšímu či horšímu, to netuším,
protože nemám srdce ani city, a proto už dávno nic nectím.

Nemrzí mě to,
protože mě dávno pohltilo zlo,
ze začátku jsem se nechat pohltit nechtěla,
ale nakonec jsem se temnu oddala.

Lidé, kteří se proti mě postaví, nemají vůbec žádnou šanci,
buď zemřou a nebo se z nich stanou psanci,
v lepším případě mi budou sloužit,
ale i tak se budou žalem soužit.

A já budu žít z jejich utrpení,
pro mě nic lepšího než bolest, strach a smrt není,
pocit toho, že jsem ta mocná, mě naplňuje hrozně moc,
vždycky když jdu na lov, takže každou noc.

Pokud někdy uslyšíš krutý smích, věř že jsem ti nablízku,
věř tomu, že právě pro tebe si jdu,
až uvidíš dívku v černém plášti a s ústy co se lesknou,
až uvidíš dívku s tváří světlou,
můžeš si být jistý, že jsem to já,
ta temná stvůra prokletá......