Nechtěj mě poznat!

Sedím... slza mi teče,
před smutkem nikdo neuteče,
už bylo tolik lidí, kteří to zkoušeli,
a stejně jako já na dně skončili.

Když se dívám, jak mé verše čteš,
bojím se toho, co řekneš,
nikdo nechápe mou černou duši,
ale tvoje srdce něco tuší.

Kouká ti to z očí,
ptáš se na něco, co mě mučí,
jak můžu psát tyhle texty šílené,
takhle to cítíš uvnitř sebe?

Tímhle ty žiješ,
otáčím se od tebe dřív, než mou bolest zahlédneš,
neznáš můj život, ani nechci abys ho znal,
kdybys tak jen věděl...to bys vedle mě tak klidně nestál.

Říkáš, že se na tebe dívám, jako bych tě chtěla zabít,
ale já nemůžu, ani nechci nikomu ublížit,
vím, jak chutná bolest, vím, jak je silný strach,
vím, jak se cítí sebevrah.

Ty myšlenky jsou hrozné,
potichoučku čekáš na příležitost, až ti z toho hrábne,
přicházíš o možnost vidět růžově,
protože cítíš a vidíš všechno to zlé!

Nechtěj mě znát,
jsem člověk, kterého by ses měl bát,
vůbec nevíš, co všechno skrývám uvnitř sebe,
místo srdce mám led, který je tvrdý a strašně zebe.

Lidé mi říkají psychopat,¨
už jen můj pohled je nutí utíkat,
proto jsem raději sama,
se svýma problémama.

Pomáhám ostatním, ale od nich pomoc nežádám,
v lese se často ukrývám,
cítím se tu líp než doma,
proto sem chodím každý den znova.

Tady nikdo nevidí můj žal,
není tu nikdo, kdo by se mi smál,
jsem tu několik hodin denně,
cítím se tu báječně.

Občas jen tak koukám,
a pak tiše doufám,
jindy se omlouvám za své hříchy, které pořád bolí,
mě už nic nezlomí.

Protože jsem dávno zlomená svojí vinou,
často mi oči smutkem tíhnou,
křičím, brečím, nadávám,
jsem v háji... už to nezvládám.

Čekám na den, kdy to skončí,
na den, kdy zmizí všechno co mě mučí,
věřím, že ten den přijde,
doufám, že dorazí dřív, než budu ležet v hlíně.

Zní to divně, já vím,
ale takhle to je, takhle to cítím,
nemůžu se ti podívat do očí a říct ti pravdu,
raději se otočím a sklopím bradu.

Prosím, už se neptej, proč takové texty černé,
nechci ti vyprávět mé zážitky smutné,
raději mě nech být, tak jak jsem,
nezačínej si nic se zlem...

Neutíkej za mnou, když prchám,
na vysvětlování vážně sílu nemám,
buď rád že mě neznáš, je to tak lepší,
nejspíš si mě už ani nepamatuješ, to jediné mě těší... :)