Nemám strach

Na okraji střechy stojím,
že spadnu, toho se nebojím,
nemám v sobě ani kousek strachu,
s nadějí se koukám dolu.

Myšlenek je má hlava plná,
nejsou pozitivní, to už se stává,
nemůžu vidět dobro,
když na mě útočí zlo,
nemůžu se dostat nahoru, protože líbám dno.

Zase jsem na všechno sama samotinka,
připadám si jak chudinka,
potlačuji slzy,
doufám, že zlepšení nálady přijde brzy.

Už čekám pár let,
a pořád mi nepřijde lepší svět,
spíš se to stále zhoršuje,,
tak sakra co to je?

Všichni jen slibují,
ale nikde není vidět zlepšení,
sedím a mám chuť skočit,
nejlepší by byl do mě strčit.

Prosím, shoďte mě někdo dolů,
nebude mi vadit, že se nevrátím domů,
chci ukončit tohle trápení,
na téhle planetě zkažený.

Většina z vás to ocení,
strčte mě, pomozte mi někam, kde nebudu mít život zborcený,
pomozte mi někam, kde už celkově nebudu žít,
prosím, přijďte mě někdo zabít!

Už se tady nechci trápit déle,
chci nahoru na nebe,
tohle je totiž peklo, které mě celou sžírá,
nic dobrého tu není, srdce se mi bolestí svírá.

Všichni se mi smějí,
vím, že mě ve svém životě nechtějí,
nezlobím se na ně,
proč se zlobit znova, je to zbytečné, když už jsem kvůli nim na dně.

Bojím se, že už se nahoru nedostanu,
jsou hlouběji než hloub,
bolestí a únavou musím pořád plout,
všem jsem pro zábavu.

Nikdo nevystoupí z davu a nezakřičí dost,
všichni škrtnou sirkou a spálí mi můj záchranný most,
nikdo mi nepřichází na pomoc,
jednou vážně skočím, je toho na mě moc.

Ale pořád mi přijde sobecké skočit,
nechci hned svůj život skončit,
ale nikdo mi nedáváte jinou cestu,
v mém životě chybí světlo, je to horší než ve snu.

Směješ se tomu,
že si stěžuju,
říkáš, že vůbec nebojuju,
uvidíme, co řekneš, až tady nebudu.

Až jednou zaslechneš mé jméno,
ve spojitosti se smrtí,
doufám, že ti dojde všechno,
neboj se, má mrtvola ti tvou zaslepenost odpustí.

Odpustí všem,
co mi ubližovali každým dnem,
všem, co mě donutili chodit zlem,
snad budete rádi, až zmizím, ale čert to vem.