Nemůžeš zastavit mé krvácení,
nemůžeš změnit mé snění,
nemůžeš zakázat mým slzám téci,
nemůžeš ovlivnit jisté věci.
Nemůžeš vzít zpět jizvy na zápěstí mém,
nemůžeš se mnou bojovat se zlem,
nemůžeš zastavit celého těla klepání,
nemůžeš ovlivnit mých rukou modrání,
nemůžeš být ten, kdo mě zachrání,
ani ten, kdo zpomalí mé umírání...
Nemůžeš ze mě dostat prášky, které jsem kdysi spolykala,
prosím nikdy nezapomeň, že jsem tě milovala,
že jsi to byl ty a nikdo jiný,
zapamatuj si každou naší šťastnou chvíli.
Pamatuj si mě s úsměvem na rtech,
a né zkoucenou v bolestech,
zapamatuj si upřímnou lásku v mých očích a né tu smrt tam,
nezlob se na mě za to, že už to nezvládám...
Neboj se o mě, bude zase líp,
ještě jsem neztratila důvod žít,
ještě se usmívám,
ještě se úplně nevzdávám.
Neřeš chvilky, kdy nedokážu stát na nohou,
brzy půjdu k doktorům, oni mi pomohou,
dostanu prášky, které vypnou tenhle svět,
které vymažou bolest, za těch posledních pár let...
Vím, že tenhle text je, jako bych smrt vyhlížela,
jako kdybych se pomalu loučila,
ale ještě nedocházím, ne dneska a snad ani zítra nepůjdu,
ale i tak nikdy nezapomeň, že tě miluju.
PeopleSTAR (7 hodnocení)