Neznámá...

Chodím světem, zahalená tmou,
snažím se ukrýt před tebou,
snažím se uchránit své srdce před bolestí,
připadám si jak podzimní listí.

Letím si tak vzduchem někam do neznáma,
padám k zemi naprosto změněná,
ve svých citech jsem ztracená,
protože do tvého života nejsem zvána.

V proudu všech těch tmavých dnů,
se měním, dovolím si tvrdit, že šednu,
je jen otázka času, kdy ze mně bude dívka temná,
smutná a zlomená osoba, co už skoro nic nemá.

V mých dříve veselých očích je teď něco, o čem nevím, co má být,
v mém srdci bys jen stěží našel něco, pro co by byla chuť žít,
nejspíš je to zloba a zklamání,
nejspíš mě můj osud dohání.

Když jdu večer po ulici,
všichni se na mě dívají jak na zjevení,
je to vážně na palici,
chybí mi ty časy veselý.

Lidé se mi vyhýbají,
ti odvážnější se mi posmívají,
hodně mi tím ubližují,
vždyť mě vůbec neznají.

Připadám si jako neznámá,
tvojí zradou zlomená,
říkal jsi mi, že jsem anděl,
jenže ve mně dřímal ďábel.

Spalo ve mně zlo, které se teď chce dostat ven,
kéž by všechna bolest mohla pominout jako sen,
kéž bych neměla emoce,
kéž by nechtělo odpalu mé rozervané srdce.

Kéž bys mě nikdy nedonutil být tou holkou zlou,
kéž bych si nevybrala cestu špatnou,
kéž bych si nepřipadala tak temná,
kéž bych se jednou podívala do zrcadla a neviděla se tak černá.

Je pozdě litovat,
neměla jsem tě nikdy milovat,
neměla jsem ti dovolit nikdy...
donutit mě dělat tyhle chyby.

Fouká vítr a cuchá moje vlasy,
začínám se bát, protože v hlavě slyším hlasy,
hlasy, které řvou ať ti to všechno vrátím,
nemůžu je poslechnout, protože jinak všechno ztratím.

A já už toho ztratila dost,
začalo to tím, když si na mé cestě spálil most,
donutil jsi mě jít cestou temnou,
v domněnce, že budu s tebou.

Ruce se mi klepou, nemůžu spát,
všech nadějí jsem se musela vzdát,
stalo se to toho dne, kdy jsem se dostala na temnou stranu,
už pro mě není cesty zpět, navždy tu zůstanu.

Navždy budu ta dívka neznámá,
navždy budu trpět za to, co jsem udělala,
jsem prokletím prokletá,
je zbytečné vysvětlovat, že jsem to takhle nechtěla.

Ale co se stalo, nelze zpátky vzít,
asi to tak mělo být,
a zatím co ty se procházíš rájem,
já musím spřádat plány s peklem.

S peklem kterému náležím,
nic z toho co jsem provedla, už nezměním,
musím sloužit temnotě, je to můj trest,
musím získat zpátky svou čest.

Ale tu už nezískám nikdy více,
dělám špatných skutků na tisíce,
občas mám chuť se zabít,
problém je v tom, že nemůžu zemřít.

Budu navždy trpět,
jen proto, že jsem si od tebe nechala zkazit svět,
jen proto, že jsem ti věřila,
nikdy jsem neměla dopustit, abych někomu tolik ublížila.

Je pozdě prosit o odpuštění,
na mé cestě už se nic nezmění,
možná bude jen horší a horší,
a můj život temnější a tvrdší.....