Omlouvám se

Omlouvám se všem dokonalým,
omlouvám se, ale nikdy to tu nezabalím,
omluvám se za to, že mě mé chování nemrzí,
je mi jedno, jak na mě pohlížejí druzí.

Nemrzí mě to, co říkám,
protože to takhle cítím,
pro pravdu a upřímnost dýchám,
už se nezměním.

Omlouvám se všem, kteří mě budou chtít změnit,
vzdejte to, budu stejná,
budete mě muset zabít,
ale ani potom vám můj text pokoj nedá.

Omlouvám se všem, kterým lezu do snu,
omlouvám se všem, kterým říkám krutou pravdu,
vážně mě to nemrzí, je mi jedno, že mě pomlouváte,
s mým názorem stejně nic neuděláte.

Nevidíte mi do hlavy, vůbec nemáte tušení,
co se mi v hlavě honí,
mé oči denně vidí utrpení,
nejsem jako ostatní, mě to jedno není.

Neřeším, že mě nikdo neocení,
už jsem si zvykla, že jste do sebe všichni zahledění,
jste tak slepí,
myslíte si jak jste chytří.

Přitom jste tak hloupí,
pořád řešíte, co si kdo z vás koupí,
kupte si rozum zdravý,
kupte si srdce, možná se vše zpraví.

Možná že opět začnete cítit,
možná půjde zlo vymýtit,
možná prolomíte ledy,
možná opět uvidíte ostatních lidí slzy.

Ale třeba taky ne,
třeba už je vaše srdce ztracené,
třeba nemáte nárok na to změnit se,
ale věřím, že má slova nejsou zbytečné.

Pořád věřím ve změnu, jsem asi blázen podle vás,
ale já poslouchám svůj vnitřní hlas,
hlas který mi říká, aby mi život nebyl lhostejný,
hlas který mi říká, že je potřeba být k člověku ohleduplný.