Opuštěná duše

Stála sama na mrazu,
smutná vyčkávala na zábavu,
jenže její život pořád chutnal suše,
ona totiž byla opuštěná duše.

Hledala své místo na světě,
bloudila sama po téhle planetě,
pořád měla na tváři úsměv,
ale v srdci byla jen bolest a hněv.

Byla uvnitř zlomená,
všemi opovrhovaná,
začala být uzavřená,
takový život jaký měla, nikdo nezná.

Pro každého by se rozdala,
ale lásku stále hledala,
nemohla jí nikde najít,
nevěděla kam jít.

Byla sama proti celému světu,
pořád si opakovala jednu větu,
větu, která říkala, že to zvládne,
že už nebude na dně.

Pořád se snažila zviditelnit,
ale lidi se rozhodli její city zabít,
vším co dělali, jí pořád více ubližovali,
někteří jí dokonce šikanovali.

Byli to svině,
kvůli nim jí bylo ještě víc mizerně
nevěděla co má dělat,
přemýšlela kam se schovat.

Hledala dobrou skrýš,
snad právě TY to pochopíš,
i ty znáš stavy, kdy máš chuť uprchnout pryč,
právě ty bys měl znát její chtíč.

Tak neodsuzuj jí, že utekla z domu,
už nechtěla trpět znovu,
už neměla dost sil,
její pláč často její krasné oči myl.

Když rodiče přišli na to, že už doma není,
rozhodli se jí hledat, zavolali policii rychle,
jenže ona jednala zbrkle,
věděla, že nikdo nic nezmění.

Uprchla do lesa k rybníku,
ale neutekla zlu,
někdo jí sledoval,
nechtějte vědět, co bylo dál.

Sledoval jí jeden muž,
který, jak už to bývá, skrýval nůž,
bodl jí do ruky a křičel na ní, že jí srdce vyřízne,
chudinka malá si řekla takhle ne.

Vzepřela se a začala bojovat,
utíkala před ním, když se jí snažil ubodat,
běžela a trochu ho zmátla, schovala se v keři,
přemýšlela, co má dělat, byla jako v křeči.

V tom zahlédla střepy z rozbité láhve,
řekla si, chce smrt, tak dobře dostane jí, když po ní prahne,
potichu se vyškrábala ze své skrýše,
jenže on jí viděl, chytil jí pod krkem a zvedl do výše.

Kopala kolem sebe,
ale rychle jí docházel vzduch v hrdle,
pomalu upadala do bezvědomí,
ale nebojte se, děj se ještě změní.

Jak kopala zběsile, nakonec se trefila do břicha a vyrazila mu dech,
upadl na zem a zůstal ležet na zádech,
chytla ho za nohu,
a v tu chvíli si přišla jako superman, strach dává lidem sílu.

Po zemi ho ztěžka táhla,
k rybníku ho dotáhla,
ponořila mu do vody hlavu,
utopila ho ze strachu.

Zachránila svůj vlastní život,
tím zbourala v srdci ostnatý plot,
nevrátila se domů, jak byste si mohli myslet,
rozhodla se, že všechny svině co jí ublížili, musí taky trpět.

Schovala se do temnoty,
rozhodla se pomstít za všechny probrečené dny,
za všechny nesplněné sny,
stal se z ní člověk zlý.

Pomalu je všechny vraždila,
byla totiž zaslepená pomstou,
ale když je všechny zabila,
řekla světu navždy dobrou.

Prohnala si kulku hlavou,
protože jí došlo, že byla zaslepená pomstou,
že se zachovala špatně, byla horší než oni,
a proto to tu zabila navždy.

Bylo to za jedné klidné noci,
nechtěla být v ďáblovo moci,
nechtěla slyšet vnitřní hlas, který křičel, aby zabila všechny svině,
věděla, že takhle to nejde.

Její tělo našli v lese u rybníka,
tam kde to všechno začala,
tam to taky všechno skončila,
chudák nebohá dívka.