Osoba v zrcadle

Déšť smývá mou bolest a žal,
každá kapka mi připomíná, co všechno si mi vzal,
každá kapka mě sráží níž a níž,
ležím na zemi v bolestech, zatím co ty sníš.

Ležím a křičím o pomoc,
chci vymazat minulost,
už nechci trpět, už dost,
stačí už toho bylo moc!

Pořád tě vidím, když zavřu oči,
stále slyším tvůj hlas,
cítím se, jakoby se zastavil čas,
všechno stojí, jen můj život končí.

Mizí a já nevím kam,
ležím, chvěji se, brečím a pomalu nedýchám,
už nemám síly,
prosím podřežte mi někdo žíly.

Prosím zabijte mě,
už nemůžu, jsem na dně,
prosím už se nechci trápit,
pojďte mě někdo ze střechy shodit.

Udělejte mi tu radost,
zkraťte můj stres a starost,
vážně nebudu se zlobit,
ale prosím, přijďte mě někdo zabít.

Neptejte se proč a co se děje,
nedivte se, že se moje tělo chvěje,
nedivte se, že nedýchám,
prostě se smiřte s tím, že už nezvládám.

Smiřte se s tím, že jsem teď jiná,
neptejte se, proč jsem tak divná,
nemám chuť ani sílu vám odpovídat,
já sama se bojím do zrcadla dívat.

Vidím tam totiž osobu, ale nejsem to já,
ta osoba je smutná a zlomená,
ta osoba brečí a na těle má šrámy hluboko vyryté,
ta osoba má srdce rozbité.

Ta osoba krvácí,
ta osoba pomalu rozum ztrácí,
už neví, co je dobré a co špatné,
ta osoba má tělo chladné.

Ta osoba je bez naděje,
ta osoba už se vůbec nesměje,
té osobě se zastavil svět,
té osobě s každým dalším říznutím slábne tep.

Ta osoba padá k zemi,
ta osoba leží v krvi,
ta osoba má všeho dost,
ta osoba spálila záchranný most.

Ta osoba o smrt prosí,
té osobě se všechno hnusí,
ta osoba pohřbila své sny,
ta osoba zmírá sama bez lásky.

Ta osoba má spoustu přátel, ale přesto je sama,
ta osoba je sžíraná bolestí a stresem den co den... znova a znova,
ta osoba už nepoznává sama sebe,
tak už jí někdo zabijte, ať si jí vezme peklo nebo nebe.