Pití jako lék....

Bereš flašku do ruky a začínáš pít,
piješ s myšlenkou v hlavě, že s pitím se ti bude lépe žít,
tak to ale není,
každá flaška chlastu v ruce, tě vždy nějak změní.

Po každém loku,
toho tvého zázračného moku,
se stane něco, co by se stát nemělo,
děláš věci, které srdce nikdy nechtělo....

Říkáš věci, které měli zůstat skryty,
ale neřešíš to, alkohol ti nabízí jiné světy,
také nabízí vidinu lepšího života,
která se ti líbí, protože tě trápí samota.

Postupem času si zvykneš,
při každém neúspěchu, chybě, hlouposti si flašku chlastu bereš,
potom ti přestává stačit pivo, které si doposud pil,
vezmeš si tvrdší pití, aby ses vymanil z tvých údajně těžkých chvil.

Pak na řadu vodka přijde,
no nevím co jen z tvého života zbude,
mozkové buňky odumírají jedna za druhou,
za chvilku s tebou ani lidi nebudou.

Nikdo nechce trávit čas s násoskou jako jsi ty,
možná ti časem dojde, že jsi opustil své sny,
že jsi promrhal svůj život, svou naději,
snad ti to dojde dřív, než budeš člověk, kterého nikde nechtějí.

Snad ti to dojde dřív, než tvůj život skončí,
snad se vymaníš z života, který se okolo chlastu točí,
doufám, že přijdeš na to, že si ničíš svůj život,
dřív než přelezeš u nádraží plot.

Dřív než tě srazí vlak, který se žene vpřed,
vlak který nestojí na své cestě jako tvůj svět,
doufám, že vše změníš, až ti dojde tahle chyba,
která začala u obyčejného piva.

Doufám, že zkusíš začít znovu zas,
že si vybereš lepší cestu, jak trávit čas,
přeji ti hodně štěstí, pokud začneš znova,
snad nebyla zbytečná tahle moje slova.....