Pláču

Pláču, když se nikdo nedívá,
jen kapesník v mé ruce mi slzy utírá,
nikdo můj žal nevidí,
jsem totiž ukrytá daleko od lidí.

Nenávidím je,
umí jenom zraňovat,
neví, co znamená slovo milovat,
je mi z toho zle.

Můžeš být další, kdo mě teď bude soudit,
já však v hlavě plán mám,
plánuji, že už se zítra nebudu muset vzbudit,
asi to dneska udělám.

Už mě unavuje o tom jenom psát,
ať se stane, co má se stát,
až mě uvidíš, jak na okraji stojím,
bude ti jasné, že už končím.

Ale stejně nevěřím, že přijdeš,
nevěřím, že v sobě odvahu najdeš,
raději budeš sedět doma,
a necháš mé srdce, ať koná.

Stačí jeden krok,
nebo malý skok,
pak skončí mé utrpení v tomhle životě,
teprve až poletím, bude mi krásně na světě.

Je to lepší než žiletka,
protože je to o mnohem rychlejší cesta,
už mě nebaví, jak na mě kašlou všichni,
ale nejvíc mě mrzí, že zrovna ty!

Říkal si, že nikdy nedovolíš,
aby mi někdo ublížil,
tak kde teď vězíš,
abys mě zachránil.

Křičím tvé jméno,
ale jediná odpověď na můj řev, je ticho,
proč mě neslyšíš,
proč můj smutek nevidíš?

Chceš snad zapomenout na tvé city,
nebo už jsi přišel na to, že vše co dělám jsou chyby,
jediná dobrá věc jsi byl a pořád jsi TY,
tak prosím kde jsi?

Pořád na tebe čekám,
vzpomínám, jak jsem říkala, že to nevzdám,
i ty si říkal, že počkáš,
asi už se nikdy nedočkáš.

Nemám totiž sílu čekat více,
už mě bolí srdce,
bolí mě každá slza, která teče kvůli tobě,
bez tebe je mi divně.

Sedím na okraji a čekám na odvahu,
nedělám to pro zábavu,
posunuji se blíž k prázdnu,
kdo ví, za jak dlouho spadnu.

Každý den jsem smrti blíž,
snad ti to dojde, že tě miluji,
snad pochopíš, že tě potřebuji,
snad mě zachráníš...! :(

Snad přijdeš a STOP zakřičíš,
snad mě chytneš a nepustíš,
snad mi utřeš slzy a políbíš mě,
snad mi odpustíš mou sobeckost a nenecháš mě ležet na dně.