Princezna s ledem v hrudi

Jsem princezna s ledem v hrudi,
kradu srdce těm, kteří už jsou na cit skoro chudí,
kdepak dělám si srandu,
nikomu srdce nekradu.

Stačí že jsem sama sobě srdce zmrazila,
že jsem dobrovolně své naděje zabila,
že jsem se rozhodla pro útěk,
a že teď mou tvář zdobí falešný úsměv.

Občas mám chuť rozbít ten kus ledu,
ale vím, že to nikdy nedovedu,
a tak v hrudi chladno mám,
pomalu na podchlazení umírám.

Ptám se, jestli jednou mé srdce roztaje,
a pokud roztaje, jestli z něj něco zůstane,
nebo prostě jen odteče jako voda,
protože už ho nebude potřeba.

Ptám se každý den,
ptám se každé ráno,
zda-li to je jenom sen,
ale odpověď nikdy nezní ano.

Vždy to je totiž realita krutá,
pořád jsem ta dívka smutná,
pořád jsem ta dívka bez lásky,
pořád jsem ta dívka, která nedostane odpověď na své otázky.

Pořád jsem ta dívka, co vše vidí černě,
ale už nejsem dívka, která se snaží beznadějně,
protože já už se nesnažím vůbec, když to nemá cenu,
rozhodla jsem se udělat ve svém životě radikální změnu.

Přestala jsem věřit v určité věci,
přestala jsem kvůli nim smutnit,
protože takovýhle život nechci,
to radši přestanu žít.

Jsem princezna, která se ostatních straní,
protože se bojí,
že jí zase ublíží,
že jí srdce ... i když je ledové... rozlomí.

Už jsem prostě taková,
a proto je má láska zmražená,
nevím na jak dlouho,
ale vám všem je to stejně jedno.

Protože na povrch působím hřejivě a šťastně,
ale uvnitř se cítím strašně,
na povrch působím mile a klidně,
ale pokud mě někdo naštve, pozná jaká dokážu být svině.

Jen se mi smějte,
ale radím vám dobře, naštvat mě nezkoušejte,
mě to potom bolet nebude,
já mám totiž srdce doopravdy ledové.