Ráno

Silný nádech,
přežít strach,
prázdný příběh,
kde štěstí zmizí jako prach.

Příběh skládám do scénáře,
z myšlenek jen střepy,
čtu jen snáře,
ke snům hledám stopy.

Při cestě za pokladem,
Kompas směřuje,nevím kam
cesta zasypaná sněhem,
snad trefím tam.

Než dojdu za tebou,
musím rozbít led,
pocity mě vedou,
touha pohání v před.

Nemám tušení,
kam dojdu dnes,
naše pouto duševní,
přináší mi stres.

Vnímám prázdná slova,
plná hříchů,
sny co zdají se znova,
z nich není mi do smíchu.

Kde je to ráno?
Ta nekonečná vášeň?
Štěstí co bylo mi dáno,
zbyla jen prázdná báseň.

Ráno jsi na tebe vzpomenu,
při pohledu na oblohu,
naše sny nenajdu,
slzám zabránit nemohu.

Žít bez svědomí,
vyhýbat se propasti,
chce to odhodlání,
zahodit všechny bolesti.

Proč falešně sním,
o nás dvou,
dávno už vím,
že chodím jen tmou.