Stojíš o mou lásku?

Mám chuť zaťukat u tvých dveří,
ale mám strach veliký,
připadám si jako pes, který u tvých nohou leží,
schoulený, zkrocený a jen tobě oddaný.

Avšak mám pocit, že nestojíš o mou lásku,
že jde jen o pouhou sázku,
nebo se mi chceš pomstít za všechny mé chyby,
daří se ti to skvěle, protože bez tebe mě půlka chybí.

Nevím, jestli je to pro tebe jen hra pouhá,
ale mé srdce pořád doufá,
že to co si řekl, napsal a udělal, byla pravda,
že to nebyla součást plánu s názvem zrada.

Toužím po tom, abys byl se mnou,
abys mě držel za ruku, až zase půjdu cestou temnou,
chci abys stál po mém boku a já v náš společný osud mohla věřit,
chci abych ti mohla své srdce svěřit.

Ale nevím jak na to jsem,
přemýšlím nad tím nocí i dnem,
nemohu spát, protože se mi pořád do snů vkrádáš,
ale v reálném životě mi přijde, že přede mnou prcháš.

Často potlačuji své slzy,
a říkám si, že to přejde brzy,
ale já už dál nemohu skrývat to, co cítím,
sama sebe tím ničím.

Mučí mě to, bolí mě to,
ale co je nejhorší, že mě to sráží zpátky na dno,
na dno ze kterého si mi pomohl nahoru,
ale teď jsi to ty kvůli komu zase padám dolu.

Nemám se čeho chytit,
křičím tvé jméno v letu,
ale vím, že mě asi nepřijdeš zachránit,
že spadnu a dám tak sbohem světu.

Když se dívám na hvězdné nebe,
říkám si, jaké by to bylo ležet vedle tebe,
jaké by to bylo, kdybys řekl, miluji tě,
jak by znělo, kdybys mi řekl, potřebuji tě.

Tohle vše je jen mé snění,
bojím se, že v reálu to možné není,
bojím se, že mě nikdy nechytneš za ruku,
že nikdy neřekneš mi pravdu.

Pravdu na otázku proč, proč já,
nenávidím tajemství, na které se čeká,
dennodenně jsem nesvá,
a když tě vidím on-line a ty nepíšeš, jsem neskutečně smutná.

Nechci se ti vtírat,
nechci tě prosit, abys mě měl rád,
nechci se snažit, když vím, že to výsledek mít nebude,
ale nejvíc nechci být bez tebe.

Asi vůbec netušíš, že tenhle text píšu, aby sis to uvědomil,
aby jsi už něco udělal, nebo naší budoucnost rovnou zabil,
protože když mi budeš dávat naději a budeš vědět, že to nevyjde,
tak mi to řekni narovinu, mé srdce to unese.

Možná budu smutná, možná budu brečet,
možná budu sražená na kolenou klečet,
ale vím, že se pak zvednu,
pak... až najdu potřebnou sílu.