Sutiny zohavené lásky

Sutiny zohavené lásky,
trosky zničeného života,
příběh jak ze staré zaseknuté pásky,
ve kterém je zobrazena samota.

Zničený pokoj, zničený byt,
a v něm jeden duch, který nemůže najít klid,
je smutný a zohavený,
místo na druhé straně pro něj není.

Prázdná zastaralá vana,
ve které byla dívka utopena,
dívka, která musí teď za trest pykat,
za to, že přestala dobrovolně dýchat.

Avšak její trest je nespravedlivý,
neprávem už několik let trpí,
měl by pykat ten, co jí ublížil,
ten který jí zohavil.

Ten jemuž věřila,
ten jemuž své srdce svěřila,
ale spravedlnost a láska je slepá,
hlavně u někoho, kdo srdce nemá.

Zajímá vás příběh této dívčiny,
chcete vědět, jaké měla k smrti příčiny,
pokud ano, čtěte dál,
a já vám povím celý příběh tak, jak se stal.

Jedna dívka se zamilovala,
ale do někoho, s kým si radši nic začínat neměla,
byl to kluk jen o něco starší,
nevěděla, že nemá city a v hlavě mu haraší.

V hlavě stále myšlenky na ubližování měl,
a když poznal tuto dívku, zjistil, že by mohl učinit to, co vždycky chtěl,
vymyslel si plán pro něj dokonalý,
který začínal tím, že jí sbalí.

Sladce se na ní usmíval,
ven s ní chodíval,
pořád zdokonaloval svůj plán šílený,
až jednoho dne spolu chodit začali.

Dívka si myslela, bůh ví jak nemá krásný vztah,
kdyby jen věděla, že ten kluk je vrah,
když spolu byli asi jeden měsíc,
uhodil jí a dělal, že to bylo nechtíc.

Postupem času se to zhoršovalo,
když spolu byli půl roku, tak to do extrému zašlo,
pozval jí, ať u něho přespí,
pak jí zamkl u něj doma a začal jí bít pěstí.

Dívka nemohla se bránit,
jen ležela na zemi a přijímala rány,
po těle jí tekla krev a všude měla šrámy,
a v hlavě jí pomalu docházelo, že jí chce zabít.

Křičela z plných plic o pomoc,
ale nikdo jí neslyšel, protože byli na kraji lesa a taky byla noc,
když odešel do kuchyně pro svůj nůž,
nevydržela to už.

Hledala po místnosti něco, co by jí pomohlo,
jako na potvoru tu nic nebylo,
snažila se alespoň najít klíče, aby se dostala ven,
jenže ty tu taky nebyly, tak ze zoufalství skočila dolů oknem.

Nebylo to vysoko,
ale i tak to dopadnutí na zem bolelo,
neměla čas otálet, věděla, že za chvíli se za ní požene,
vběhla do lesa a modlila se, že jí nedožene.

Slyšela ho jak křičí,
slyšela jak pod nohama jí šustí listí,
jak křupou větvičky na zemi studený,
snažila se najít skrýš, věděla, že když jí najde, je po ní.

Jak běžela, blesklo jí hlavou, že je tady v lese chata stará,
modlila se, ať jí takhle po tmě najde a dovnitř se schová,
nejspíš při ní všichni svatí stáli,
že jí správnou cestu k chatě ukázali.

Vběhla do ní a zabouchla za sebou dveře,
trochu se lekla na zdi vystavené zvěře,
ale rychle se uklidnila,
byla vyčerpaná, na zemi ležela, ale usnout nemohla.

Bránil jí v tom strach, že by jí našel nepřipravenou,
že by jí pustil žilou,
proto až do rána seděla schoulená pod stolem v pracovně,
až ráno vylezla a zjistila, že je celá od krve.

Vydala se do koupelny, protože se domů bála jít,
napustila si vanu, aby ze sebe tu krev a špínu mohla smýt,
jak tak tekla voda proudem,
ona uvažovala nad svým koncem.

Oblečená si vlezla do vany,
v hlavě myšlenky šílený,
uvažovala nad tím, že se k němu vrátí,
a do hrudi mu kudlu vrazí.

Ale natolik ho milovala,
že i po tom co jí udělal, věděla, že by mu nikdy neublížila,
věděla, že by toho nikdy schopná nebyla,
a tak radši sama sebe zabila.

Věděla, že s ním nemůže být,
že by nikdy neměla klid
ale nechtěla bez něj žít,
a tak se rozhodla utopit....

Toto je konec příběhu, který se doopravdy stal,
jestli vás zajímá, co bylo s tím klukem, tak ten vraždil dál,
nikdy ho nedopadli, spravedlnost na něj krátká byla,
ale jednoho dne, ho určitě smrt dostihla.