Ukrytá

Schovávám se za své texty,
ve snaze, že mě zachrání,
démon v mé hlavě mi našeptává věci, které dělat nechci,
nabádá mě k řezání.

Chci ho přehlušit, nasazuji si sluchátka na hlavu,
ale jen oddaluji svou vlastní popravu,
oprátku už stejně mám na krku, už mi jen někdo kopněte do špalku,
uhaste můj život jako zápalku.

Ano uvědomuji si co píšu a co dělám,
ptáte se jestli jsem v pohodě?... tak na tohle vám odpověď nedám,
né že bych nevěděla co mi je, ale vám do toho nic není,
tak zastrčte svůj falešný zájem, mě ho zapotřebí není.

Neprosím vás o pomoc, nejevím o vás zájem,
tak mě nechte být, já teď procházím se rájem,
už jsem na půl v pekle,
tak nedělejte, že mě zachránit chcete.

Jsem tu šťastná, nic mi nechybí,
je tu klid a ticho jako v záhrobí,
je tu dobře, chci tu zůstat,
že je to hloupost...? tak tohle mi přestaňte říkat.

Nevíte kdo jsem a co jsem zažila,
nevíte jak moc jsem trpěla,
nikdo z vás se mnou nebyl, když jsem se topila,
tak ze mě prosím přestaňte dělat debila.

Byl tu jen jeden člověk, který mě držel nad vodou,
jen jeden člověk který věděl co dělat s mou náladou,
jen jeden člověk a pak už nikdo,
jen tomu se omlouvám a je mi ho upřímně líto.

Líto protože ho tady nechám samotného napospas vám,
odeberu se na místo, které tak dobře znám,
na místo kterému říkám domov a kde se cítím bezpečně,
ukryji se v lese, podřežu si žíly a počkám až všechna krev vyteče.

Ano jsem blázen, ale mě je to jedno,
říkáte, že mi pomůžete, ale kde jste byli, když já padala na dno,
kde jste byli, když jsem na zemi ležela v slzách a v bolestech,
kde jste byli co??? asi jen v mých snech....

Už mi dejte pokoj, jsem rozhodnutá a nic se nezmění,
konečně opustím svoje vězení,
konečně budu volná jako ptáci,
už nebudu mít v hrudi srdce které krvácí...