Vztahy

Vztahy to je věc, co není pro mě,
protože se pořád plahočím ve tmě,
tolikrát jsem hledala světlo,
ale jediné co vidím je šero.

Do zrcadla se bojím podívat,
mám strach, co by se v té tmě mohlo stát,
připadám si, jako bych byla na hřbitově,
jako by už bylo po mně.

Slyším jen hlasy,
které říkají, ať navždy zavřu oči,
hlava se mi točí,
a těžknou mi řasy.

Neberte mi mojí duši,
přestaňte mučit moje uši,
připadám si jako vagón, který se za vlakem táhne,
všechno mě to jednou vtáhne.

Nádech, výdech,
je čas na útěk,
další nová zkouška vytratit se,
odejít na místo, kde nebude mi zle.

Asi zase spadnu,
ale já pořád věřím, že tu cestu ke světlu najdu,
už několik let bloudím touhle tmou,
ty stíny mě tu vážně štvou.

Vidím to, co ostatní přehlíží,
jsem jiná, a proto si mě nikdo neváží,
nikomu na mně nezáleží,
pro všechny jsem cizí.

Jdu proti proudu těch všech,
všech lidí a stínů, kteří se plazí po zdech,
ano jste to VY,
lidé kteří maří moje sny.

Být v téhle době jiná,
je pro všechny věc divná,
už jsem si zvykla na bolest srdce,
i na to, že můj život bude chutnat trpce.

Mrzí mě, že lidé nechápou,
že to co je jiné,
nemusí být hned špatné,
všichni proti vyjímkám jsou.

Jsou tak zaslepení,
sami jsou trapnou kopií, který se nezmění,
ale soudí ostatní,
svoje chyby nevidí.

Ubližují si navzájem,
ke všem jiným než jsou oni, nechovají nezájem,
smějte se téhle básni pravdivé,
ale v téhle době to už lepší nebude.

Vždycky budu jiná, budu ta, co jde proti proudu,
nebudu ovce ve stádu,
hrdě ponesu vztyčenou svou hlavu,
vždy budu prostě vyčnívat z davu.

Raději mě zabijte,
protože mě se nikdy nezbavíte,
moje názory vždy řeknu nahlas,
bude mi jedno, že nebudu mít žádný ohlas.

Netoužím být slavná,
uznávám jiné hodnoty, jako je třeba pravda,
upřímnost a láska,
jenže tady je to samá falešnost a hloupá sázka....