Zamrzla

Zamrzla v téhle době,
připadala si jako v hrobě,
zamrzla v jedné chvíli,
a teď padá na dno, protože jí docházejí síly.

Klesá na dno řeky,
pláče a křičí vzteky,
pomalu přichází zima,
až vše zmrzne, pod ledem zůstane uvězněna.

Nikdo se k ní už nedostane,
nikdo tyhle tlusté ledy neohřeje,
nikdo nepomůže jí ven, už je pozdě na pomoc,
měli jste se snažit dřív, měli jste víc než jednu noc.

Viděli jste její utrpení, které jí zlomilo srdce,
ale nikdo z vás nic neudělal, a proto jí teď krev v žilách tuhne,
viděli jste jak bojovala,
ale nikdo z vás jí nedržel, když směrem k zemi klesala.

Nakonec na kolena padla,
všechny její city a myšlenky si zabít přála,
proto jen v tričku s krátkým rukávem a v riflích stála na dešti,
a doufala, že to zimou zamrazí všechno tohle neštěstí.

Doufala, že zima zamrazí její slzy,
ale nestalo se tak, pořád jí z očí tekly,
smutné dny se stále vlekly,
každý její den byl plný hrůzy.

Volala o pomoc, prosila o kousek pochopení,
toužila po ruce, která by jí vytáhla z utrpení,
ale nikdo z vás si jí nevšiml, všichni jste její bolest přešli jen,
protože jste si nechtěli kazit den.

Nikdo jste se nechtěl na její slzy dívat,
nechali jste jí dno líbat,
a proto odešla někam, kde jí nikdo nenajde,
někam kde rychle všechno v ní zamrzne.