Život naruby

Usměji se na tebe ale jen z principu,
obejmu tě ale bez citu,
dovolím ti držet mě za ruce,
ale už nikdy ti nedovolím ukrást mi mé srdce.

Už nikdy ti nedovolím ublížit mi,
už nikdy ti nedovolím zničit moje sny,
mám toho totiž už plné zuby,
celý můj život je naruby.

Celý můj život se obrátil,
dostal nový směr, nový cíl,
už nejsem ta holka naivní,
už mě nedokáže zničit tvoje chování.

Už na mě nikdo nemůže,
už nikdo se mi nedostane pod kůži,
jsem ostrá jako trny na růži,
mě už nikdo nepomůže.

Celý můj život je naruby,
už si nenechám lži cpát do hlavy,
už nebudu obhajovat tvoje chyby,
už se nebudu ptát na to, co by kdyby.

Je to zbytečné, konečně jsem na to přišla,
až teď mi dochází, jak moc jsem se sekla,
ale nelituji ničeho,
potřebovala jsem si sáhnout na dno.

Potřebovala jsem to, abych zjistila, že zvednout se je snadné,
potřebovala jsem zjistit, že to bude dobré,
potřebovala jsem to, abych nabrala nových sil,
potřebovala jsem to, abych poznala sílu krásných chvil.

Život naruby mám,
sluchátka z uší nesundavám,
nikoho totiž nepustím do svého světa,
nikomu nedovolím vstoupit do mého života.

Už totiž nechci dopustit to, že by ho zase někdo zboural,
už nechci zažít to, že by se ke mně někdo takhle choval,
už prostě ne,
už nedovolím, aby mé srdce bylo zase zlomené.

Podívej se mi do očí a zeptej se mě znovu, co cítím,
a já ti řeknu pravdu,
řeknu ti, že už mi nemůžeš poplést hlavu,
že všechny city zničím.

Po večerech se dívám na hvězdy, které lidem na cestu svítí,
odpoledne na louce obdivuji kvítí,
také obdivuji motýly,
chtěla bych si jejich křídla půjčit na chvíli.

Letěla bych vstříc novým zážitkům,
letěla bych naproti novým snům,
letěla bych vzhůru k těm hvězdám krásným,
jenže to nejde, tak na chvilku zavřu oči a pořádně se zasním.

Budu snít o tom, jak skvěle se mám,
budu snít o tom, že to o čem přemýšlím, jednou udělám,
budu snít o tom....
co bylo dřív a co bude potom.....