Zklamání

Otáčíš svou uslzenou tvář,
už dávno jsi ztratila svou svatozář,
kdysi jsi chtěla dům s výhledem na pláž,
ale teď by ti úplně stačilo, kdyby nebyl takový lhář.

Stačilo by ti znát pouhou pravdu,
abys nikdy nezažila takovou zradu,
vůbec nevíš, co na to říci máš,
jsi smutná a slova postrádáš.

Tvou krásnou tvář zdobí rozteklá řasenka,
a to jen proto, že jsi pro něj byla jako panenka,
panenka se kterou si pohrál, a poté jí odhodil na hromadu,
využil tě, dělal to všechno jen a pouze pro zábavu.

Jsi zklamaná a srdce tě bolí,
tvůj život se celý změnil,
připadáš si, jako by ti vaz zlomil,
a posypal tvou otevřenou ránu solí.

Přemýšlíš, jak jen bys ho potrestala,
hlavou se ti honí myšlenky na to, co všechno by sis udělala,
stojíš před zrcadlem a pozoruješ se, celá se chvěješ,
pekelnému plánu v hlavě se zuřivě směješ.

Chceš rozbít zrcadlo na milión kousků,
poté vzít střep a pořezat si ruku,
nemyslíš na ostatní,
jen chceš ať ten prevít trpí!

Připravuješ si ruku v pěst, zatínáš svaly,
naposledy se podíváš do zrcadla, jak stékají tvé slzy,
usměješ se a jen tak prohodíš,
za tohle mi zaplatíš.

Začneš mlátit do zrcadla vší silou,
rozhodnutá, že si dneska pustíš žilou,
po delší chvíli snažení,
se zrcadlo rozsype a ty máš možnost konat svůj čin zvrácený.

Vybíráš si nejlepší střep,
který ti pomůže rychle opustit tenhle svět,
nakonec ho nacházíš a řežeš hned,
už není cesty zpět.

Krev začíná stékat po tvé ruce,
slyšíš, jak ti buší srdce,
slábnou ti svaly a máš nějakou těžkou hlavu,
ale je ti to jedno, musíš ještě napsat tomu šmejdovi zprávu.

Rozklepanou a zesláblou rukou začneš psát tahle slova,
už nikdy neublížíš mi znova,
milovala jsem tě, dala jsem ti své srdce a to tvoje už nechci,
sbohem lásko.... můj život je na konci.....