Ztracená víra...

Sedím na mole a čekám, až se vrátíš zpět,
každým dnem více opouštíš tenhle svět,
ztrácím víru, že ještě přijdeš,
že mě ještě někdy najdeš.

Jak se to mohlo stát,
je to tak dávno, co jsem věřila, že to bude dobré,
sleduji vodu a vidím se na dně,
už nemohu vstát.

Bojovala jsem kvůli tobě,
to tys byla důvod, proč jsem neskončila v hrobě,
tak proč jsme obě vyhrát nemohly,
proč se to neobešlo bez prohry.

Každý den myšlenka na tebe,
pomalu zjišťuji, že ani můj boj se mi nevede,
ztratila jsem víru, když jsi odešla navždy,
cítím tu bolest, co mě vraždí.

To prázdno mým tělem prostupuje,
jsem jako smutný klaun, který se stále směje,
co se to děje, ptám se,
ruce krvácí už zase.

Ztrácím se sama ve své podstatě,
jsem v obrovském davu, přitom se cítím osamocená nejvíc na světě,
tolik lidí, co ve mne věří a doufají,
já už to vzdala dávno... ale pšššt bylo to potají.

Slyším tvůj hlas ve větru šeptat,
už toho nemohu nikdy nechat,
je moc pozdě zachraňovat něco...
něco co je ztraceno.

Je pozdě měnit rozhodnutí, je pozdě čas vracet,
bolest bodá do srdce a nechává ho krvácet,
slzy se ženou vpřed jako sprinteři,
už jsem jen já, není žádné my.

Přála bych, aby ses vrátila,
abys to zlo ve mně zvrátila,
ale už nevěřím v nic,
všechno je to dávno pryč.

Odešlo to jako ty a jako ty se to už nikdy nevrátí,
a že prý víra se nikdy neztratí,
směji se, i když bych chtěla plakat,
stojím na mole nebo na skále? ... tak nebo tak nebojím se skákat.

Rákosí šeptá cizí jméno,
kdo je Lenka? to už bylo dávno zapomněno,
stejně tak křivdy a zrady,
jak krátkou chvíli trvá navždy...

V odrazu vody pozoruji nebe,
stále myslím na tebe,
stále myslím na to, co se stalo,
jeden den a něco si veškerou mou víru vzalo.

Už nevěřím v lepší zítřky,
už nevěřím ve své sny,
už nevěřím ve vzdušné zámky,
život je jako dálnice a my si kupujeme známky.

Chceš tohle, chceš tamto, tak plať nebo nic nebude,
nechci už nic, tak jsem radši na nule,
naučila jsem se nelitovat,
ale nikdy se nenaučím nemilovat.

City jsou to poslední, co mě drží zde,
city jsou má kyslíková maska, když chodím po dně,
city jsou moje palivo,
a až dojdou,bude dobojováno...