Karate - SKP Hvězda Jirkov

Zbožňuji ten náš skvělý tým,
přirostl mi k srdci, já to vím,
všichni jsme jak jedna velká rodina,
když nás někdo naštve, riskuje, že to bude jeho poslední konina.

Máme v týmu spoustu lidí,
pohromadě nás všechny asi nikdy nikdo neuvidí,
rádi se totiž flákáme,
co s tím naděláme.

Ale ráda napíšu o pár lidech, které moc dobře znám,
začnu od Huyho, kterého strašně moc ráda mám,
Huy náš blázen a vtipálek,
díky Ivče je teď nositel kabelek.

Vždycky na tréninku nám dává do těla,
a když dává rány pěstí, sakra to jsou děla,
jeho smích je strašně vtipný,
a lechtat ho nás strašně baví.

Budu pokračovat Rudou,
díky němu nikdy neumřeme nudou,
vždycky vymyslí nějakou techniku, kterou nám zavaří mozečky,
chce z nás mít prostě jedničky.

Zbožňuji, když něco vysvětluje,
vždycky to několika způsoby řekne,
a pak dodá vtipnou poznámku, to je prostě konec,
všichni se shodneme, že Ruda je borec.

Pak tu máme Dalibora,
dost často dojde na jeho slova,
ale častěji z něj máme srandu,
když krotí tu dětskou bandu.

Dalibor nám hrozně rád všechno vysvětluje,
vždycky nás tak vtipně poučuje,
občas nepochopí naše fórky,
ale tak kdo by chápal takové cvoky.

Pak tu máme Láďu,
ten už k nám moc nechodí,
měl by to napravit, protože dělá chybu,
upřímně mi hodně moc chybí.

Pak je tady Tomáš,
další skvělý človíček, který řekne, co přesně špatně děláš,
hrozně rád dělá obličeje,
a když se na něj šklebíš taky, úplně brutálně se směje.

Další tu máme Vláďu Sládka,
s tím by byla vtipná každá hádka,
nejlepší je, když někoho provokuje a začne se sním prát,
potom říká vtipný hlášky a protivník se může už jen smát.

Ivuško teď jsi na řadě,
neboj, vychutnám si tě,
takže naše tréninky a běžná hláška : víš, co bych nechtěla,
když jsi to řekla naposledy, málem si mě zabila.

Jenom mi se můžeme rozesmívat ve chvílích, kdy se to nehodí,
dostáváš mě, když řveš na prcky ať se uklidní,
rámus přes celou tělocvičnu,
nikdy nezapomenu, jak si ztřískala Víťu.

No jo Vítek... náš provokatér s gumičkou, ale mistr na katy,
měl by si ale vyprat kalhoty,
pořád je má špinavý od kola, ke kterému asi brzo přiroste,
pořád čekám na den, kdy konečně vyroste.

Asi to bude trvat ještě dlouho,
nikdy nezapomenu, jak okupoval okno,
a pak jak rychle dolů skákal, protože Ruda přijel,
měl smůlu, byl pomalý a tak ho nakonec stejně viděl.

Jako další je tu Martin, můj blázen,
jen s ním na sebe můžeme posílat oheň,
nebo sílu větru, sílu vody,
je to prostě kámoš do nepohody.

Rádi se provokujeme,
Huymu za zády se mlátíme,
ale když se na nás koukne, jsme jako andílci největší,
a hned jak se otočí, už si dáváme pěstí.

Poté je tu Péťa, naše malá podvodnice,
stejně jako já, nikdy neudělá o dřep více,
vždycky jich je míň, než původní počet byl,
občas se tváří, jako by jí celý svět ublížil.

Po tréninku se mnou na autobus chodí,
a jenom ona se mnou na ulici tančí,
jen ona si se mnou zpívá v autobuse,
jsme jak sestry, co se smějí v jednom kuse.

Další je tu Terezka, to je neřízená střela,
ale jen když jí někdo něco udělá,
jinak je to pohodová kámoška, která umí pochopit,
běda tomu, kdo by se jí snažil ublížit.

Tak drsnou holku, ještě nikdo nezažil,
místo krve, olovo jí vtéká do žil,
na závodech jede bomby,
pomalu a jistě ničí holky všechny.

Nesmím zapomenout na Šimona,
teď v poslední době má problémy se svalama,
ale to mu neubírá na smyslu pro humor,
o prázdninách rád vyráží do hor.

Šimona znám ještě z mého týmu prvního,
musím říct, že mít ho za kámoše, je něco skvělýho,
dobře se mi s ním cvičí,
každou chvíli je lepší a lepší.

Ani na Jirku nezapomenu,
občas se chová, jako kdyby zažil vojnu,
rád říká vtipy, které chápe jenom on,
taky občas dupe jako slon.

Ale nenechte se zmýlit, je to kamarád dobrý,
ale moc často na tréninky nechodí,
asi kvůli škole, nebo nevím,
ale vždycky, když přijde ráda ho vidím.

Ještě je tu Viky s taťkou,
ty nás taky navštívit občas zajdou,
ale když přijdou, stojí to za to, věřte mi,
oba dva jsou stejně praštění.

Všechnu tu naší drobotinu nebudu vypisovat,
né protože bych nechtěla,
ale je jich strašně moc a bojím se,
že bych si na některá jména nevzpomněla,
ale alespoň máte důvod, proč nás navštívit a osobně poznat.