Anděl se svou duší

Haló duše moje, jsi tu?
Stále v Tobě, srdci, stále ve Tvém citu.
Při svítání spolu lásce,
smějeme se všemu, smějeme se sedmikrásce.


Co si přeješ králi, pane?
Vše co řekneš, splní se, to se stane!
Díky Tobě moje světlo,
moje srdce, duše, moje tělo k Nebi vzlétlo.


Díky Tobě moje paní,
konám lásku, vášeň, konám dobro bez přestání.
Spolu prožíváme vášeň, lásku,
sňala si mi z očí pásku.


Naučila mě milovat,
lásku, touhu a vášeň v sobě pociťovat i slova Tvoje citovat.
Spolu zaháníme strachy,
život s námi hraje šachy.


Však má duše nejjasnější,
jsi Ty má dívka spanilá, jsi Ty bytost nejkrásnější.
Stejně jako sestra Tvoje,
světla Vesmírného stroje.


Ty stvořila jsi Anděla
a duši mojí, srdce moje držela.
Zažíval jsem všechno, vzlet i pády,
oba spolu, ruku v ruce, dohromady.


Tvoje láska po mém boku,
i před miliony roků.
V jedné zbroji, srdci, v jednom těle,
hrrr na všechny nepřítele.


Já a Ty jsme jedno přeci,
žijeme láskou, vášní, žijeme bok po boku a nejsme v kleci.
Ty můj jsi poklad Anděli,
my v úctě lásce, vášni, my v úctě jsme se klaněli.


Žíti s duší, Bohem býti,
chtěl bych Tebe, chtěl bych všechny naučiti.
V lásce, vášni, citu, světlu i pokoře,
ale vždy s hlavou nahoře.


Děkuji Ti, duše, světlo,
má dívko spanilá, moje štěstí, které neulétlo.
Teče slza, bolest po mé skráni.
Děkuji Ti, moje paní!