Sladká vášeň

Z Tvých tmavohnědých očí sálá
roztoužená bouře vášně.
Má duše k Tobě, má drahá Kaťuško, láskou vzplála,
mé city jsou rozmanité, rozvášnily se, no strašně.


Tvé hebké nejjemnější vlasy
jsou tak pestré, jsou barvy antracitu,
hořím touhou po Tobě, vznáším se s Tebou do nekonečné krásy,
Já vyznávám se Ti ze svých citů.


Tvé oči, čarokrásně barevné
jak lístečky stromů popadaných podél cest,
jsou tak křehké, žhavé, něžně malebné,
s odleskem padajících hvězd.


Tvé oči jako studánky,
blýskající se láskou, vášní, blýskající se do dálky.
Když na Tebe pohlédnu, mé srdce Láskou, Touhou, Vášní a City se rozehřeje,
hned rozkvetu.
Tvá krása, Tvůj půvab, Tvůj šarm, ta dobrota,
hýbe mým srdcem,
mé mazlivé koťátko, mé nejdražší, má drahá Kaťuško, jsem Tebou okouzlen.


Chci být slzičkou štěstí na Tvých řasách,
ochráncem Tvého srdce, spánku…
Ve výškách, kde láska jen rozkvétá, kam smutek nedosáh,
zulíbat Tě v jarním vánku.


Ve dne, v noci - vidím Tě jak na obrázku,
Ty vejdeš - a já okouzlen jsem znova!
Přesto všechno pro svou vášeň, lásku
nenacházím vhodná slova.


Lásky je plno, je všude kolem, protéká mnou,
jak krev v žilách vřící,
přesto ústa má nemohou nic
o mých citech k Tobě říci.


Jsem tu dnes a denně,
cokoliv Tě bude tížit, trápit, cokoliv Tě bude bolet,
ublíží-li ti někdo, volej ihned mně,
chci být Tvým přítelem,
nejkrásnějším snem a snad... i manželem.


… tolik jsem Ti chtěl říci
v tento zvláštní den.
Miluji Tě, má drahá
a vždy budu já tu pro Tebe jen!