Čtyři krásné roky Lásky

Čtyři krásné roky Lásky,
člověku z toho vymizí vrásky?
A všechno je naprosto bez nadsázky,
radost bez odpovědi i bez otázky.


Každý okamžik po Tvém boku,
dává malinkatou naději a jiskřičku mému srdci i oku.
A každý z nás je v šoku,
jak žijeme spokojený život bok po boku.


Daleko nebo blízko sebe,
jednoho hřeje, druhého zebe.
S Tebou já dotkl se všeho, dotkl se nebe
a díky Tobě poznávám krásu života, lásky i sebe.


Život bez Lásky už nemá cenu,
nikdy sám sebe, bez Tebe nedoženu.
Poklad nejcennější ukrytý do vody i do plamenů,
zapsaný v našich srdcích na kousek pergamenu.


Každá vteřina po Tvém boku,
vydá v životě víc, než na tisíc roků.
A život se žije bez úroků,
život jak Eden bez šrámů i šoků.


Dáváme jeden druhému lásku a zhášíme tmu,
jsme zrozeni jeden pro druhého, pýchou se dmu.
Tančíme spolu v jednom rytmu,
píšeme rovnici ve vlastním algoritmu.


Nemusíš nic říkat, naslouchej hlasu svého srdce, vidím vše v Tobě,
naše srdce cítí to, co si dávají obě.
Jsi překrásná, jsi nejkrásnější v jakékoli době,
dáváme všechno všem a hlavně sobě.


Do světa křičím “Miluji Tě”,
toužím zas a znova říct Ti “Má drahá, lásko, Zbožňuji Tě!”
Vy hvězdy na nočním nebi jistě mě pochopíte,
že tohle je najednou důležité,
když své city před sebou netajíte.


Láska mě dala na záda křídla,
krásnými pocity a nekonečnou vášní plní mě magická vřídla.
Kapitán Tvého srdce a Tvé duše stojící u kormidla,
na správné cestě s pravidly i bez plavidla.