Miluji Tě

Když jsem Tě Kaťuško poprvé slyšel,
ozvalo se nejkrásnější „haló“.
V tu chvíli jsem na Everest vyšel,
vůbec jsem nechápal co se stalo.


Potom jsem Ti řekl „miluji Tě“.
„To přeci nejde, známe se jen krátce, neznáš mě celou“.
Bylo to jen tiché a vášnivé, ne hlasitě
a pak jsem Tě spatřil osamělou.


Když jsem Tě Kaťuško poprvé viděl,
cítil jsem úzkosti, smutek, Tvoje strachy.
Pak jsem se něžně dotknul Tvých bílých křídel,
políbilas mně dlouze a já byl plachý.


Já v krásných a průzračných očích jsem světlo našel,
viděl Tě v Tvojí skutečné kráse.
Ten příboj nekonečné vášně city mé neodnášel,
nesly mě Tvé vlasy hnědovlasé.


Doteky, polibky a objetí,
slova i bez slov byli jsme spolu.
Bylo mě jak malému dítěti,
dole a zároveň na vrcholu.


Cítil jsem všechno to nepoznané,
cos dávala svým srdcem a svou duší mému srdci.
Buď ke mně jen hodný egypťane,
buďme jak něžní, tak někdy prudcí.


Zatočil se se mou celičký svět,
touha a láska mě skolila na kolena.
V Tvé blízkosti jsem cítil bezpečí, nepřestával se chvět,
tak Ty jsi má žena vyvolená.


Když jsem Tě Kaťuško poprvé objal,
dotkli se naše srdce na jednom rytmu.
Nevím sám, čím jsem Tě tak dojal,
naše cesta v lásce logaritmu.


Můžeš být v pekle a nebo v nebi,
já vždy budu navěky s Tebou po Tvém boku.
Když srdce se v srdci uvelebí,
láska se žije i bez nároků.