Jak jsi to udělal?

Mám tě ve svých myšlenkách,
mám tě i ve vzpomínkách,
prostě tě mám všude,
čím to jenom bude?

Ptám se sama sebe,
zdali právě ty mi nabízíš nebe,
a jestli když mě srdce zebe,
najdu pomoc u tebe.

Jsi v mých snech,
jsi světlá myšlenka v temných dnech,
nevím jak jsi to udělal,
vážně jak jsi to dokázal?

Pochybuji sama o sobě,
když si s tebou nepíšu,
přijdu si, jako bych ležela v hrobě,
já ti nelžu.

Trpím každou vzpomínkou na minulost,
na to jak jsem propásla tu možnost,
občas vážně lituji,
jen ty víš, že kvůli tomu chybuji.

Snažíš se mi pomáhat,
ale já vůbec nevím,
jestli ti mám své city ukázat,
o naše přátelství se bojím.

Vím, co ke mě cítíš, pokud jsi mi nelhal,
proto aby sis s mými city pohrál,
za to bych ti musela dát pohár,
tím by můj nervový systém selhal.

Nevím, jestli čteš tenhle text můj,
ale pokud ano,
navždy při mě prosím stůj,
cítím, že se do mého života blíží zlo.

Nevím jak ten pocit popsat mám,
vůbec se v sobě nevyznám,
jen vím, že ty mi pomůžeš,
promiň jestli ti přijde, že na tebe kašlu, ty za to nemůžeš!

Je to jen moje chyba,
za kterou ale platíme oba,
je hezké, že se snažíš změnit můj stav,
nezlob se, sám víš jak silný umí být strach.

Bojím se svého myšlení,
tvá snaha to nezmění,
protože ty myšlenky jsou kvůli tobě,
přijdu si jako bych uvízla v jiné době.

Ležím na zemi a píšu tahle slova,
kéž bych ti je říci mohla,
jenže to nejde,
bohužel vím, že to nepřejde.

Bolí mě srdce v hrudi,
oba jsme o cit chudí,
známe se, pomáháme si,
důvod proč dýchám jsi ty.

Netuším, jestli jsou tvé city pravda,
ale já tě mám vážně moc ráda,
snad mi neukážeš záda,
protože pak by v mém srdci zůstala jen zloba.

Nevím, jestli pochopíš, že tenhle text je pro tebe,
doufám, že si ho alespoň přečteš, ale jestli ne...
bude to zlé,
chtěla bych, abys mi odpověděl na otázku, co cítíš ke mně.