Neodcházej

Jdu cestou temnou,
chybí mi ty chvíle s tebou,
chybí mi naše psaní,
odcházíš z mého života a já neklidné mám spaní.

Do mých snů vcházíš,
prosím tě, ať neodcházíš,
křičím na tebe,
prosím stůj, neodcházej ode mne.

Otáčíš se a jdeš pryč,
trpím, copak to nevidíš,
probouzím se nevyspalá,
jsem smutná a unavená.

Nic mě nebaví,
o nic nemám zájem,
srdce mě bolí,
když se dívám, jak beze mě chodíš rájem.

Kdy se to stalo,
kdy se to pokazilo,
řekni kdy,
kdy umřely moje sny.

Stojím před zrcadlem a snažím se smát,
ale nemám síly, opět falešný úsměv hrát,
nejde to a já ani nechci přetvářku,
prostě klesnu na kolena a přijmu porážku.

Nic jiného mi nezbude,
lepší to už asi nebude,
nevěřím a nedoufám,
nenaříkám, nezoufám.

Vzdala jsem se naděje, že zůstaneš,
vždy někam zmizíš, nebo prostě pryč odejdeš,
nechci se však vzdát naděje, že budeme spolu,
to po mně nechtěj, to zkrátka nemohu.

Pořád vidím tvůj úsměv a tvou tvář milou,
kéž bys tak věděl, že jsem si málem pustila žilou,
nevím co to se mnou bylo, byla jsem na dně,
ani teď to není snadné.

Ale nebudu si ubližovat,
prostě se před svými city budu muset schovat,
musím se do pohody dát,
musím se naučit tě přestat milovat..... :(