Nevěrnice

Dal jsem ti své srdce,
ale tys ho rozmáčkla ve své ruce,
věřil jsem ti, ale tys mě podvedla,
ani nevíš jak moc mě tvá nevěra bolela.

Myslel jsem, že si děláš srandu, když jsi mi to říkala,
protože ses smála a ani slza ti nekápla,
ale pak mi došlo, že to co říkáš je pravda,
vyměnila jsi mě za kamaráda.

Jak se to stalo,
co se sakra pokazilo,
tolik jsem ti věřil,
byla chyba, že jsem ti své srdce svěřil.

Využila jsi mě, a poté odhodila jako panenku z dětství,
bolelo to víc, než kdybych dostal pěstí,
v ten den, kdy jsem to zjistil, ulétlo mé štěstí,
má láska umřela na předměstí.

Ještě dnes, když píšu tyhle řádky,
mám na čele vrásky,
prázdné srdce bez lásky,
chci svůj cit zpátky.

Nechala jsi mě na dně,
a sama si teď lítáš rájem,
už předtím kašlala jsi na mě,
a nyní.... na co si to hrajem?

Když kolem sebe procházíme,
ani se na sebe nepodíváme,
ale mě to nevadí,
nechci tě totiž už nikdy vidět, mé srdce už ti nevěří.

Nikdy mi nepiš, nemluv na mě už,
zabodla jsi mi do hrudi nůž,
poté si ho vyndala a bodla znovu,
asi jsi z toho měla zábavu.

Zatím co já se svíjel pod nátlakem všech těch pocitů,
ty sis užívala s každým tu svou svobodu,
myslel jsem si že jsi jiná,
ale jsi pořád stejná.

Nevěřil jsem tomu, co o tobě říkali,
byla to chyba, protože mi hustili pravdu do hlavy,
ale já je neposlouchal,
a pak jsem jen na drát koukal.

A víš co, už nebudu psát víc,
už s tebou nechci mít společného nic,
prostě tě nechám zmizet z mého života,
sbohem, už ze sebe nenechám dělat cvoka.