Poskládej mé srdce ♥

Díváš se na mě sladce,
a mě na jazyku visí prosba,
ale bojím se, tě prosit zrovna,
o to ať poskládáš mé srdce.

Nechci tě prosit, chci abys to z lásky udělal,
jako když si mě sám od sebe po vlasech hladíval,
jako když si mě za bradu chytil,
a pak ses na mě koukl a hned na to políbil.

Chci, abys mi zase copánky pletl,
ani nevíš, že si mi hlavu popletl,
chci, abys mě držel za ruku,
chci, abys šel po mém boku.

Chci, abys opravil má křídla,
abych k nebi vzlítla,
abych tě mohla vzít sebou do světa mého,
kde není nic zlého.

Chci, abys věděl, co cítím,
chci, aby ses viděl tak, jak já tě vidím,
přála bych si, abys opět na lásku věřil,
abys mi beze strachu své srdce svěřil.

Sice je teď mé srdce rozlámané,
ale vím, že až mě zase obejmeš, bude zase na chvíli slepené,
jenže až zase odejdeš pryč,
je mi jasné, že ho tím rozlepíš.

Nezlobím se za to na tebe,
jak bych se mohla zlobit,
když tě mé srdce miluje,
co krásnějšího než cit může pro mě teď být??

Kéž bys věděl, že tyhle řádky jsou věnované pouze očím tvým,
kéž bys věděl, co k tobě cítím,
kéž bys alespoň tušil, že před tebou pravdu skrývám,
že vždy mám chuť ti to všechno říct, když se na tebe dívám.

Ale mlčení je silná zbraň,
ale dusit to v sobě pomalu nezvládám,
chci ti říct všechny tyhle krásna slova,
klidně ti je budu opakovat každý den znova.

To jen proto, abys věděl jak úžasný jsi,
a ten kdo tvrdí opak, říká nesmysly,
protože ač se to nezdá,
mé srdce tě doopravdy zná.

Můžeš se klidně přetvařovat,
ale přede mnou opravdové pocity nedokážeš schovat,
můžeš se snažit sebevíc,
ale věř mi, neuděláš s tím nic.

Znám tě víc než samu sebe,
vím, že jsi tu vždy pro mě, když je mi zle,
vždy se mi snažíš pomoc,
ať je den a nebo noc.

Strašně si tě vážím, slovy se to nedá vyjádřit,
snad pomohl by mi k vyjádření cit,
cit o kterém nevíš,
ale třeba se to jednou dozvíš.

Třeba ti to jednou řeknu,
ale dnes to nebude,
proto prosím nezlob se,
jen věz, že tu pro tebe vždycky budu.