Poslední dopis

Sedím na stoličce u stolu a píši ti dopis poslední,
vím, že slova v něm už nic nezmění,
všem krásným chvílím je konec,
dnešním dnem odzvonil jim zvonec.

Má drahá lásko,
dal jsem ti všechno,
hlavně své srdce, které jsi zmačkala, jak popsaný list papíru,
to ty jsi zabila všechnu tu krásu.

Zabila všechny naše chvíle štěstí,
nejradši bych si dal za to, co napíšu pěstí,
ale musím ti sdělit, co cítím,
musím ti napsat, jak to všechno vidím.

Beru pero do ruky své,
nezlob se, že teď zaútočím na srdce tvé,
nezlob se prosím,
ale já už vážně musím.

Byla neděle, měl to být kouzelný den,
krásnější než jakýkoliv sen,
ale opak pravdou byl,
v ten den se náš život od základu změnil.

Povolilo pouto, povolily city,
rozdělily se naše cesty,
ruce se pustily ze sevření,
oba jsme skončili na dobrou rozdělení.

Jedna osoba, jedna hádka,
a z našeho vztahu se stala skládka,
náš vztah se rázem rozpadl, protože jsem odhalil lež,
bylo na ní vystavěno všechno, lásko zničila nás faleš.

Nebyla jsi ke mně upřímná,
udělala jsi něco, co se vztahu dělat nemá,
zradila jsi mě, jak si jen mohla,
myslel jsem, že jsme šťastní oba.

Ale mýlil jsem se, teď už to vím,
je pozdě na to, dělat něco s tím,
já už ani netoužím po tom, získat tě zpátky,
nejsem už zvědavý na tvé citové hrátky.

Říkala jsi, že mě miluješ,
ale nebyla to pravda,
pořád si vybavuji tu chvíli, kdy na mě řveš,
po tom cos provedla, jsi jen pouhá nula.

Podvedla jsi mě s jiným,
a já nadobro z tvého života mizím,
nechci patřit někam, kde jsem navíc,
lásko je mi z tebe na nic.

Zbožňoval jsem tě, nosil jsem ti modré z nebe,
nechtěl jsem od tebe nic jen tebe,
tebe a tvou lásku,
ale tys asi měla kolem očí omotanou tmavou pásku.

Líbil se mi tvůj kouzelný smích,
byla jsi dívka, která stála za hřích,
dívka, za kterou bych až do pekel šel,
ale už je to dávno, ten cit už uletěl.

Už se ti nikdy nebudu dívat do očí,
protože vím, že to co bylo, se zpět nikdy nevrátí,
vyhasla jiskra lásky, uhasla naděje,
ani jeden z nás se nyní nesměje.

Otáčím papír, pokračuji v psaní,
slova ze mě padají bez přestání,
způsobila jsi mi obrovskou bolest, rozlomila jsi srdce mé,
namalovala jsi černou vše, co bylo dříve barevné.

Nechápu jak jen si jen mohla,
udělala jsi to jednou a pak zase znova,
cítím se jak blázen, protože jsem ti dal šanci,
jsem jako zvíře uzavřené v kleci.

Nevím jak ven se dostat mám,
význam toho všeho postrádám,
nebudu se tajit tím, že mě to bolí,
nebudu zakrývat to, jak mě to všechno mrzí.

Věřil jsem ti,
ale tys mi dokázala že to byla chyba,
teď jsi lásko zůstala sama,
už není žádné my.

Avšak nezapírám, že tě pořád miluji,
ale už mi došlo, že tě nepotřebuji,
nestojím o lhářku a podvodnici pouhou,
ke které jsem byl kdysi připoután touhou.

Teď už to tak není,
čas všechno mění,
budu končit dívko mě už vzdálená,
žij sladce lhářko odporná....