Smutek a ztráta

V této době plné prázdna,
trápí mě smutek a ztráta,
ztratila jsem tě a to bolí,
se slzami v očích ležím v posteli.

Chybíš v mém životě,
pořád mi hlavou zní tvá slova... lásko miluji tě,
byla to jen pouhá lež, bylo pošetilé myslet si, že je to pravda,
teď mě akorát bolí ta tvá zrada.

Odešel jsi za ní,
a já se ptám, proč je život tak zlý,
proč se to stalo,
nechápu to.

Chci abys byl šťastný,
ale né v jejím náručí,
je tak těžké pochopit,
proč ses rozhodl mě opustit.

Miluje tě snad víc než já,
nebo je snad hezčí,
celou mě to ničí,
denně si přeji, ať se mi to jen zdá.

Ale pořád je to stejný,
pořád je to všechno beze změny,
chybíš mi, ale vím, že tobě je to fuk,
chybí mi ty časy, kdy jsi byl můj kluk.

Srdce mé naplňuje ztráta tvé lásky,
přijde mi, jako bych padala do propasti,
nemám sílu se zachránit,
kéž bys mě přišel chytit.

Ale ty nepřijdeš, jsi v jejím náručí, které tě svírá,
a na mě už čeká temná díra,
nesnáším jak se na tebe dívá,
všechna ta žárlivost mě sžírá.

Je mi líto, že to takhle dopadlo,
asi to byl osud, kdo rozbil naše zrcadlo,
zrcadlo které se na kusy rozsypalo,
zrcadlo které naše společné chvíle zabilo.

Doteď se snažím poskládat střepy z něj,
klidně se mi za to směj,
ale já to klidně přiznám,
chci zase zpátky ty časy, které tak moc postrádám.