Všechno zmizelo

Slunce zmizelo z oblohy stejně rychle jako láska z našich srdcí,
najednou je tma a přichází čekání na to, až se světlo vrátí,
už je to dlouho,
co všechno zmizelo.

Zmizelo společné tančení v dešti,
zmizely provokace,
každý je sám za sebe.. už zase,
jdeš svou vlastní cestou a zatnuté jsou tvé pěsti.

Zatím co já pozoruji nebe s hvězdami,
ty si promítáš chvíle, které už jsou dávno ztraceny,
už je to za námi,
už nejsme city svázáni.

Ty jsi tam a já jsem tady,
zhroutily se naše vysněné hrady,
zatím co já kolem sebe stavím hradby,
ty zkoušíš najít na mně vady.

Děláš to jen proto, aby sis nemusel přiznat, že ti to vše chybí,
že tě nemrzí všechny ty chyby,
ale víš, že už je pozdě,
nebylo nám souzené zůstat spolu v téhle době.

Zatím co já mám úsměv na tváři,
ty zatlačuješ slzy,
zatím co ty se cítíš jako v žaláři,
tak já doufám, že tě to přejde brzy.

Naše štěstí vyprchalo jako benzín z láhve bez víčka,
radost uvadla jako letní kytička,
smích změnil se v pláč a žal,
milovat bolí a nedělej, že ti to nikdo neříkal.

Ptáš se, jak těžké je stát vedle někoho, koho máš rád,
a vědět, že jsi pro něj jen kamarád,
jak těžké je stát vedle někoho, koho miluješ,
a vědět, že se o nic pokusit nemůžeš?

Nemohu ti na tohle odpověď dát,
život je prostě plný bolesti, smutku a ztrát,
ale taky je plný štěstí, radosti a pochopení,
jen v našem vztahu už tohle není.

Náš vztah... je ten tam, zmizel jako vlak v tunelu,
oba měli bychom se posunout dopředu,
nemůžeme zůstat stát na místě, to totiž nikam nevede,
ještě jednou promiň, ale dál musíš jít beze mne...