Vyjádřím to tancem

Né všechno se dá slovy vyjádřit,
né každý cit se dá utajit,
a proto když vhodná slova nemohu najít,
začnu prostě a jednoduše tančit.

Zapnu hudbu,
vyberu si vhodnou skladbu,
a na vlnách melodie se nechám unášet,
snažím se vyjádřit to, pro co význam nevymyslel tenhle svět.

Tančím mlčky,
tančím potichu,
jaké jsou mé city,
to vyčteš z mého výrazu.

Vlním rukama,
házím vlasama,
poskakuji radostí,
padám na zem lítostí.

Ale opět se zvedám s nadějí novou,
nechávám se unášet touhou,
snažím se vyjádřit, že mám pořád ještě sílu,
i když místo srdce mám díru.

Díru, která je stále city naplněná,
tančím proto, abych si dokázala že jsem silná,
ale i protože tanec zbožňuji,
všechno co prožívám, za jeho pomoci ztvárňuji.

Je mi jedno, jestli se můj tanec někomu nelíbí,
protože to co cítím já ... to on necítí,
může to jen vnímat,
ale nikdy né na vlastní kůži prožívat.

Může se mnou soucítit, ale nemůže mi pomoci,
může o významu mého tance přemýšlet do noci,
může ho pochopit a nebo taky ne,
může se mnou začít tančit a doplnit do děje to, co mi říci chce.

Může změnit hudbu,
ale nezmění pravý význam,
může mě naučit něco, co neznám,
ale nemůže ovlivnit změnu mého příběhu.

Avšak já sama tančím stále,
na střeše v přírodě a né v žádném sále,
stále znázorňuji jeden příběh, který se časem rozvíjí,
tančím svůj životní příběh, ve kterém jsi ty...

Příběh, ve kterém je všechno špatné, co jsme prožili,
ale i všechny krásné chvíle, které jsme zažili,
jsou zde vyjádřené city,
jsou zde i mé chyby.

Je zde prostě všechno, na co si jen vzpomeneš,
jsou zde ukázané hranice, za které se dostat nemůžeš,
ale proč, to víš jen a pouze ty,
jsou zde znázorněné moje přání, moje sny.

Vím, že ty tanec zrovna nemiluješ,
ale i tak se tě zeptám, jestli mi jeden tvůj krátký příběh věnuješ,
jestli se mnou na pár taktů zatančíš si,
jestli mi dovolíš vyjádřit všechno to, co skrývám v srdci.