
BÁSNIČKY pro vás a vaše blízké
V přízemí činžovního domu
se každé ráno otevře okno
a z něho vyhlédne dívčí hlava.
Po chvíli zmizí a jen záclona
v okně rannímu vánku mává...
Jednoho dne si všimne,
že v protějším domě
děje se totéž.
Jen vykoukne jiná hlava.
Čí? Klučičí......
Ať temno světlu ustoupí
ta stará prosba stále tkví
jak zbytek rzi a jako v snách
na slunečních ach hodinách
Trubači troubili čepobití
v kasárnách za městem,
já se svoji milou ležel jsem
na bílé posteli ...
Na bílé posteli v pokoji
dnes už se nikdo milovat nebojí,
zatímco za oknem v černé ulici
krvácí
zamilovaní vojáci,
do srdce střelení polnici,...
Po vodě a po životě
v prostotě.
V hodnotě váhou,
v porotě tak drahou.
Duma
Buď moudrá, upokoj se, moje Bolesti.
Ty večer ždála jsi, hle, on se snáší již;
ve chmurné ovzduší se halí předměstí,
a jedněm nese mír a druhým bolů tíž.
Co smrtelníků dav se vrhá v neřesti,
pod důtky Rozkoše, krutého kata, slyš,
jdouc ...
Achich ouvej, už jsem stará, v posteli furt ležím,
oknem mi sem vítr fouká, chlupy se mi ježí.
Já bych hrozně ráda, byla ještě mladá,
děcka se mi smějou, že jsem Ježibába.
Chaloupku mám perníkovou, a to je vám svízel,
vítr foukne, perník lítá, kdo by ...
Podívej...
Vyhloubil jsi
důlek v polštáři
Než slunko
nakoukne nám
za záclonu,
než zazáří,
přidám ten svůj
Nechám si něžně
sundat z vlasů
sponu
a spatřím tvůj úsměv
ve tváři
Tak ráda se nad ním
skláním
a nechávám se laskat
...
Vlaštovky hbité rovnou nití
studánky k nebi přišívají
rovný je den a slunce svítí
na rovné léto v rovném kraji
Propast
Měl Pascal propast svou, ta všady byla s ním.
- Ach, vše zde própast je, ať touha, slovo, sen
i čin! Nad vlasem mým, jenž trčí rozježen,
vlát Strachu kolikrát já vítr ucítím!
Jak dole, nahoře jen hloub a propast zřím,
jen prostor příšer...
TOP autoři v sekci básničky
za poslední měsíc