
BÁSNIČKY pro vás a vaše blízké
Ach o polednách
Bublavé poledne!
Léto, už povol!
Nebo dál per!
Luciper
peklo ať přiloží
pod kotel Boží!
Nebe, až praskneš,
prázdná svá rakev,
úderem probuď můj hrob!
Mocné větry dují
a já ve své sluji
oddávám se malování,
zmaloval jsem svoji paní.
Ke kafíčku
připálené kotlety
břízky
kam s tím půjdeš co s tím uděláš
když sníh jako třásně na žulové dlaždice
a připínáčky na koberci v předsíni
rozmáznuté obočí
sikovky
úzké botky a špičatý podpatek v ostrém lednovém
slunci...
Snad ani racek neklová
když nebe je jak z olova
listopad, šeré dopuštění
zuby cení
snad ani vrána nekráká
když na ni padnou oblaka
vichřice, bouře, hurikány
na havrany
snad ani ryba nesmlčí
že věci lidské jsou vlčí
že lidské věci js...
Nedělní ráno
I
Zálibný poklid županu a pozdní
káva a pomeranče v slunné židli
a zelená volnost kakadua
smísené na koberci rozptýlí
posvátnou ztichlost dávné oběti.
Ona se zasní a pocítí temný
vpád staré katastrofy, jako když
u vodních svět...
Poděkování
Děkuji své blízké duši, že mi pomohla
překonat dlouhé deštivé dny.
Dává mi duchovní útěchu, posiluje
moji cestu ...
Drží mne za ruce, když padám.
Jablka hříchu ze stromů dávno spadla,
lstivý had už nemá, co nabízel by,
jako letní tráva i naděj zvadla,
Bůh takto krutě trestá moje chyby.
Pod jabloní hledám svoji Evu,
všude je ticho, jsem tu sám,
těžko ji najít v mrazu a sněhu,
Bože usměj se...
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat
znepokojivý chlad v rozčarované duši.
Opojení je pryč - tvé srdce správně tuší,
že už tě přestávám mít rád.
Navždycky jsou už ty tam chvíle okouzlení,
ta krásná doba minula,
pohasl žár mých mladých snění,
nad...
Tam někde na dně duše,
usazený jak hustý kal,
převaluje se líně a tiše,
nepopsatelný strach a žal.
Žal nad roky ztracenými,
nad okamžiky samoty,
nad prohřešky svými.
Nejsem totiž anděl - Jako ty.
TOP autoři v sekci básničky
za poslední měsíc