Básničky
Není jen podívaná na podívanou,
ale také na ty, kteří tam jdou.
Zvěřincem
můj soused pro mne je.
Poctivá hra —
sledujem se navzájem.
ale také na ty, kteří tam jdou.
Zvěřincem
můj soused pro mne je.
Poctivá hra —
sledujem se navzájem.
Ó bulváry, ó automobily,
jak krásné je pole, v němž zraje obilí!
Číst starou knížku o pytlácích,
brouzdat sr v chrpách a vlčích mácích!
Paříži, odhoď baret, odhoď vlečku!
Pronásledovati růžolící žnečku ...
Studánko, pít tě dychtivými rtom...
jak krásné je pole, v němž zraje obilí!
Číst starou knížku o pytlácích,
brouzdat sr v chrpách a vlčích mácích!
Paříži, odhoď baret, odhoď vlečku!
Pronásledovati růžolící žnečku ...
Studánko, pít tě dychtivými rtom...
A tak stále dále máme namále s málem,
znale i neznale, dbale i nedbale,
ale s pádlem.
Tlak však slábne, až pak takhle atak náhle
stáhne pádem.
znale i neznale, dbale i nedbale,
ale s pádlem.
Tlak však slábne, až pak takhle atak náhle
stáhne pádem.
Znám domy na samotě stranou cest,
kam se rádi plíží zloději —
dveře na dřevěnou závoru,
okna pootevřená,
všechno
zve na zápraží.
Tam mohou prolézt dva:
jeden s náčiním se činí,
druhý hlídá,
zda všechno spí.
Ty staré oči
se těžko překvapí...
kam se rádi plíží zloději —
dveře na dřevěnou závoru,
okna pootevřená,
všechno
zve na zápraží.
Tam mohou prolézt dva:
jeden s náčiním se činí,
druhý hlídá,
zda všechno spí.
Ty staré oči
se těžko překvapí...
Než večer dítě zavřeš víčka,
zhlédneš kouzelného večerníčka.
Nikdo by nevěřil za celý svět,
že je mu letos již šedesát let.
Vždyť jako dítě i já měla ho moc ráda,
s klukem s čapkou z papíru cítíš se opět mladá.
Na jelenu Robátkovi Rumcajs jede Řáho...
zhlédneš kouzelného večerníčka.
Nikdo by nevěřil za celý svět,
že je mu letos již šedesát let.
Vždyť jako dítě i já měla ho moc ráda,
s klukem s čapkou z papíru cítíš se opět mladá.
Na jelenu Robátkovi Rumcajs jede Řáho...
To byla stará cesta bolesti,
ta cesta tak málo vyšlapaná,
plná zákrutů a trní,
která se zastaví až v nebi.
Toto je město, kterým prošla;
tady se naposled zastavila,
pak rychleji vykročila —
to jsou ty těsné malé stopy.
A pak — ne tak chvatně,
...
ta cesta tak málo vyšlapaná,
plná zákrutů a trní,
která se zastaví až v nebi.
Toto je město, kterým prošla;
tady se naposled zastavila,
pak rychleji vykročila —
to jsou ty těsné malé stopy.
A pak — ne tak chvatně,
...
Mraky se po obloze honí,
vítr si s nimi neustále hraje.
Pod okny krásné květy voní
a na stromech - ovoce zraje.
Sluníčko se schovalo za mraky,
jen občas na chvíli vykoukne,
také ono - nemůže dělat zázraky,
ale večer - rád se měsíc vyhoupne.
...
vítr si s nimi neustále hraje.
Pod okny krásné květy voní
a na stromech - ovoce zraje.
Sluníčko se schovalo za mraky,
jen občas na chvíli vykoukne,
také ono - nemůže dělat zázraky,
ale večer - rád se měsíc vyhoupne.
...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva