Básničky
S úsměvem hledíš na mě,
o hvězdy mě prosíš,
já hladím tvou tvář,
říkám dám ti všechny ty v mých očích.
Ptáš se budeš mě chránit ?
i když odpověď dávno víš,
že kdykoliv nechala bych se zabít,
jen abys ty mohl žít.
Ptáš se dáš mi své srdce ?
vž...
o hvězdy mě prosíš,
já hladím tvou tvář,
říkám dám ti všechny ty v mých očích.
Ptáš se budeš mě chránit ?
i když odpověď dávno víš,
že kdykoliv nechala bych se zabít,
jen abys ty mohl žít.
Ptáš se dáš mi své srdce ?
vž...
Dům bláznů
Na kraji města v mlhy oparu,
stojí dům podivného, smutného ústavu.
Žijí tam ti, co jejich mysl nemoc tíží,
jeho okna opatřena pevnou mříží.
To místo křikem často ožije,
ten dům, to ústav psychiatrie.
Každý den od rána do večera,
tu...
Na kraji města v mlhy oparu,
stojí dům podivného, smutného ústavu.
Žijí tam ti, co jejich mysl nemoc tíží,
jeho okna opatřena pevnou mříží.
To místo křikem často ožije,
ten dům, to ústav psychiatrie.
Každý den od rána do večera,
tu...
S chladnou vůlí, s velkou pílí,
Bulánek si v rohu střílí.
Střílí si jen pro radost,
peří létá kolem dost.
Zvuk pistole tam v růžku štěká,
nikdo neví, co ho čeká.
Soupeř k motlitbě si kleká,
děravý klobouk z hlavy smeká.
Už moc úniků tu ...
Bulánek si v rohu střílí.
Střílí si jen pro radost,
peří létá kolem dost.
Zvuk pistole tam v růžku štěká,
nikdo neví, co ho čeká.
Soupeř k motlitbě si kleká,
děravý klobouk z hlavy smeká.
Už moc úniků tu ...
Po tomto cizím pobřeží bloudil kdysi
stařec Ovidius
a poloslepý čichal z římských lodí
vůni ztracené vlasti.
Ještě se zmítají zelená těla vln,
neklidných jako má touha po vlasti,
kterou nikdo nikdy nespatřil.
Všechny mé sny se tam slétly jak...
stařec Ovidius
a poloslepý čichal z římských lodí
vůni ztracené vlasti.
Ještě se zmítají zelená těla vln,
neklidných jako má touha po vlasti,
kterou nikdo nikdy nespatřil.
Všechny mé sny se tam slétly jak...
Těšil se, v skrytu těšil,
a věřil, že se dočká.
Milosti, o níž jen snil,
místo ní však otočka.
Vysněné tak bytosti,
život smysl nehledá.
A co, že ten tu hostí?,
přírodu, jež jej svedla.
Sny, jakousi nadstavbou,
ve skutečnosti bytí.
...
a věřil, že se dočká.
Milosti, o níž jen snil,
místo ní však otočka.
Vysněné tak bytosti,
život smysl nehledá.
A co, že ten tu hostí?,
přírodu, jež jej svedla.
Sny, jakousi nadstavbou,
ve skutečnosti bytí.
...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva