XXIV. Záměry Pravil sám k sobě, procházeje se ve velikém opuštěném parku: „Jak by byla krásná v složitém a nádherném dvorním kostýmu, sestupujíc atmosférou krásného večera po mramorových stupních paláce, proti velikým trávníkům a bazénům! Vždyť má od přírody...
XXIII. Samota Jeden lidumilný novinář mi pravil, že samota člověku neslouží; a aby podepřel svou tezi, citoval, jako všichni nevěřící, slova Církevních Otců. Vím, že ďábel rád chodí po místech suchých a že Duch vraždy a oplzlosti se zázračně rozplameňuje...
XXII. Soumrak Je podvečer. Veliké uklidnění nastává v ubohých duších, znavených denní lopotou; a jejich myšlenky nabývají nyní jemných a nejasných barev soumraku. A přece z vrcholů pohoří doléhá k mému balkonu průzračnými mlhami večera veliký řev, složený...