Nevšímány rostou hory, pnou se v rudém záblesku bez úsilí, vyčerpání, bez diváků, potlesku. A do jejich věčných tváří slunce dlouho s láskou zří, naposled je pozlatí pro své noční přátelství.
Tráva má tak málo na práci — říše prosté zeleně, jen včely se tu baví, motýli sedí zasněně. Čeří se po celý den k písním, jež nese větru vání, v náručí slunce chová, před každým se sklání. Jak perly celou noc navléká rosu a má tak jemné vychov...
Pták slétl na pěšinu, nevšiml si mne hned, překousl v půli žížalu a syrovou ji sněd. A když se napil rosy, již nabídla mu louka, zdvořile skočil stranou a nechal přejít brouka. Náhle mu oči blýskly, zděšené korálky, svůj samet rozčepýřil...
Šeřík je dávný keř, ale starobylejší je šeřík nebe nad kopcem dnes večer. Slunce klesá na své dráze a vposled nechává našemu rozjímání jen tuto nedotknutelnou rostlinu — květ Západu. Západ je jediná korunka, země je kalich, hvězdy lesklé to...
Ráz náplast snová báseň hrou slova v čase rovná se fáze obrazce jak i zdá se sen o odvaze napsat si obrázek nápad otázek zase tak tlak pří však atak pro zrak spěch zásad i běh na sráz a pád tou hlas snáz...
Houba, to je skřítek rostlin, večer po ní není stopy — a ráno lanýžovitý klobouk na svém místě klopí, jak by čekalo jen na ni; a přece celá její doba žití je rychlejší než koukol vzroste, kratší než hadí prosmýknutí. Tento kejklíř přírody už s...