Je to lež!

Když říkám, že se mám dobře,
není to pravda,
uvnitř sebe skrývám hoře,
už je to nějaká doba.

Tvrdím sama sobě, že je mi fajn,
ale všude po těle mám tolik ran,
už ho skoro nepoznávám,
já to tady vzdávám.

Čekám na vhodnou chvíli,
kdy vytratím se z bytu,
a pak někde v lese podřežu si žíly,
no a do večera chcípnu.

Najdu si místo, kde mě nikdo nenajde,
místo kde nikomu nebude vadit,
že tam má krev poteče,
místo, kde se bude dát zemřít.

V hlavě už mám plán,
ke kterému nejsi zván,
ty ani nikdo jiný,
chci si totiž vychutnat tuhle chvíli.

Ne! Vážně nemám strach,
je mi jedno, že mi budou říkat sebevrah,
v tomhle životě, už pro mě není místo,
nikde žádné dobro, jen samé zlo.

Už mě to unavuje, nemám sílu,
dávno ztratila jsem víru,
víru na lepší žití,
přijdu si jako člověk do krve zbitý.

Neříkám nesmyly,
tohle je pravda, ukrytá v mé mysli,
jediné co je pro mě lehké, je smrt,
už tu nechci být, život je totiž zmrd.

Snažila jsem se vše vidět pozitivně,
jenže po tomhle všem... už to prostě nejde,
zkoušela jsem vše brát jako srandu,
ale nejde to, když všude vidím zradu.

Proto už mám jasno co od života chci,
zabalit to tady a ukončit své sny,
nemají pro mě už žádnou cenu,
jsou pohřbené někde v šeru.

Nehledám je, nechybí mi ani trochu,
i když na mě párkrát volali, vždy jsem jim zavřela pusu,
nechci totiž slyšet jejich narážky,
protože můj život je jako prošoupané podrážky.

Už se našel i kámen,
který do podrážky uděl ještě větší díru,
máš možnost dát mi sbohem,
dřív než chcípnu.

Tady už mě nedrží nic, ani tvoje city,
už nechci poslouchat všechny ty chytré kecy,
třeba jak mám žít,
jak se mám chovat a jaká mám být.

Je to můj život a ten končí,
můj poslední zvon už zvoní... tak už ti to stačí??
smutek už mi nebude koukat z očí,
už nebude nic z toho, co mě mučí.

Těším se, až žiletka pozdraví můj krček,
poslední co uslyším, bude cvrček,
poslední co uvidím, bude les tichý,
poslední co ucítím, bude pocit výhry.

A pak už nic, jenom tma,
protože se mi povedlo vymanit z tohohle zla,
už nikdo neuslyší můj křik, ukrytý v mých pokojových zdech,
protože po smrti mi dojde dech.

Skončí celá má existence,
nastoupí rozklad a smrti esence,
nepomůže mi už žádná nemocnice,
protože má duše bude pryč, když jí tu nikdo nechce.

Stejně nikomu nebudu chybět,
tak se mějte,
klidně se tomuhle textu smějte,
ale já jdu opustit tenhle svět.

Až mě najdete,
tak mě prosím nelitujte,
nechci žádný soucit,
protože v tu chvíli bude pozdě na to, cokoliv napravit.

Budu se na vás mrtvolně smát,
protože si s mými city už nebudete moci hrát,
už nikdo z vás mi neublíží,
tak sbohem temnota se blíží.