Myslíš to vážně????

Necháš mě v dešti čekat na lavičce,
neomluvíš se, proč taky...
přijde mi, že tě zajímá víc, co máš doma v ledničce,
to že jsem tě potkala, bych občas vrátila zpátky.

Vždy, když se na mě vykašleš, bolí to jak čert,
směješ se mým slzám, to je snad jen hloupý žert,
nevím jestli se mi to všechno jenom zdá,
ptám se sama sebe, zdali to ještě cenu má.

Na začátku bylo všechno skvělé,
proč je to teď jiné,
změnila jsem se, nebo co se to stalo s náma,
proč to že jsi nepřišel, mi přijde jako situace známá.

Mrzí mě, že ty to cítíš jinak,
když se na tebe dívám, zdá se mi, jako by mě šálil zrak,
nejsi ke mě upřímný, něco mi tajíš,
nechceš mi říct jak se cítíš.

Takový vztah je o ničem, za nic nestojí,
už mě nebaví večer brečet v posteli,
slzy mi tiše šeptají,
takhle jsme to přeci nechtěli.

Kde se stala chyba,
proč se zdráhám použít větu začínající slovem my dva,
proč mám strach podívat se ti do očí,
proč mi přijde, že se můj svět už dávno kolem tebe netočí.

Mrzí mě to,
zabíjí mě to,
já snažím se ti dát všechno,
ale poslední dobou s tebou klesám na dno.

Nezlob se na mě, mé srdce se žalem slouží,
přijde mu, že tvé srdce si ho už nezaslouží,
protože jsi k němu chladný,
protože jsi ke mně bezohledný.

Také má mé srdce strach,
že ho z mé hrudi vytrhneš, že z tebe bude citů vrah,
nelíbí se mi tenhle text, co píši,
nelíbí se mi, jak můj mozek právě smýšlí.

Proto se tě ptám, myslíš to se mnou pořád vážně,
nebo už je náš vztah na dně,
jsou už city na bodu mrazu,
potkaly naše city zkázu?

Prosím odpověz mi popravdě,
už se nechci cítit bezradně,
už mě pálí tváře od slz, které tečou proudem,
řekni mi, zda spolu ještě budem.....