Na dně řeky

Až se najde moje tělo,
bude už pozdě na to, zjišťovat co se dělo,
jak se říká, láska dává křídla,
proto jsem teď bílá jako křída.

Ležím na dně řeky, nic mi tu nechybí,
snad mi to bůh odpustí,
to tys mě zabil, to kvůli tobě jsem trpěla,
to kvůli tobě jsem to tu skončila.

Nebolelo to, šlo to rychle,
pak stačilo jen jít ke srázu,
neobávala jsem se toho pádu,
protože jsem chtěla ležet na dně.

Na dně téhle řeky,
už jsem nemohla dál snášet ty tvé kecy,
vzala jsem žiletku a po hrdle jsem sjela,
"takhle jsem to vždycky chtěla."

Pak jsem vzala nůž a bodla se do hrudi,
ze začátku to bolelo, ale pak už to bylo dobrý,
naplňoval mě ten pocit, že umírám,
že už se nikdy do tvého obličeje nepodívám.

Že už nikdy neuvidím tvůj odporný pohled,
že už mě nebude tížit tenhle svět,
že zmizím jednou pro vždy,
že už mi nebudeš moc vyčítat moje chyby.

Že už na mě nikdy nevztáhneš ruku svou,
že už nikdy neprožiji další chvíli s tebou,
už nikdy nebudu mít strach,
je mi jedno, že jsem skončila s nálepkou sebevrah.

Lepší umřít vlastní rukou,
radši si vystřelím mozek kulkou,
než abych snášela tvoje rány a útoky na mé city,
už nikdy neuslyším ty tvé násilnické věty.

Nebyla to láska mezi námi,
ty si pořád myslíš, že jsme se milovali,
to si jenom nalháváš,
teď už mě ve své moci nemáš.

Protože jsem si radši život vzala,
než abych s tebou nadále žila,
prosím, až zjistíš, že ležím na dně řeky,
nech si ty tvé falešné slzy.

Nedotýkej se potom mého těla,
protože bych pak z hrobu vstát musela,
abych ti přišla říct,
že pro mě jsi nicka, nic víc.

Pořád v uších slyším to krásné šplouchnutí a vítr, jak jsem letěla,
nikdo nezná důvod, proč jsem to udělala,
už je mi dobře,
ale líp mi bude, až budu daleko od tebe, až budu hluboko v hrobě.