Nemám křídla andělská

Nemám křídla anděla,
i tak bych ráda k nebi letěla,
nahoru do oblak,
svobodná jako pták.

Bez starostí a problémů věčných,
bez vzpomínek strašných,
bez vzpomínek, které bolí,
jako by mne někdo bodl do srdce holí.

Chci se povznést nad všechny ty neúspěchy,
nad všechny promarněné dny,
nad všechny probrečené noci,
po kterých mě vždy boleli oči.

Po kterých jsem nemohla spát,
po kterých jsem si na jinou osobu musela hrát,
po kterých jsem nasazovala falešný úsměv a dělala že je mi dobře,
po kterých jsem ukrývala svoje hoře.

Po těchhle stavech jsem byla....,
vždy jako ukrytá v noře,
a jen pozorovala,
jak se žal rozlévá po těle jako moře.

I teď si přeji dostat křídla,
a odletět,
jenže jsou stále někde skryta,
a já nemohu opustit tenhle svět.

Musím zůstat tady dole a trpět všechno,
nadávky, pomluvy a další zlo,
musím se dívat na tenhle svět zničený,
na všechny lidi zmatený.

Myslím si, že tohle už se nikdy nezmění,
o něco se snažit je zbytečný,
nejlepší by bylo si to hodit,
jen tímhle se dá vysvobodit.

Je to smutné, nikdy jsem si nemyslela, že bych chtěla odejít,
a teď přemýšlím nad tím, jak to učinit,
jak zbavit se téhle špíny,
jak zahnat všechny splíny.

Jak odejít potichu,
jak se jednoduše zbavit svých snů,
jak to tady zabalit,
jak najít křídla andělská a z toho všeho se vymanit....